Hlavní obsah

Rady tibetského mudrce

Právo, František Cinger

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mezi moudré hlavy asijského myšlení pro Evropany po dlouhá století skryté patří tibetský učenec Sakja-pandita žijící v letech 1182-1251. Je zásluhou překladatele a znalce čínské literatury Josefa Kolmaše, který vynesl na světlo našeho světa jeho Pokladnici moudrých rčení, a Jany Štroblové, která je unikátním způsobem přebásnila.

Článek

"Dokavad s učencem nemluvíš, sotva věříš, / kolik ví věcí, o nichž nemáš zdání. / Dokavad paličkou do bubnu neudeříš, / od prázdných hrnců není k rozeznání," říká hned v první rozpravě O lidech moudrých.

Vlastní jméno znělo Künga Gjalcchän Palzangpo a do dějin se zapsal jako autor rozsáhlého literárního, jazykovědného a teologického díla. Byl to opat kláštera Sakja, vlivný představitel buddhistické sekty Sakjapa, který se významnou měrou zasloužil o vazalský vztah Tibetu k Mongolsku, když v roce 1245 s mongolských vládcem Godanem uzavřel dohodu.

Opati ze Sakje totiž svrchovanost mongolských chánů nad Tibetem uznali za funkci správců země a zástupců mongolské moci. "Řídit se rozumem je zvyk soudného člověka. / Hlupák se řídí tím, co se mu napovídá. / Když jedno staré psisko zuřivě se rozštěká, / sto psů, ač neví proč, se k němu rychle přidá," dodává v pasáži věnované dobru a zlu. Je to podnětné čtení pro každého, kdo je zvyklý přemýšlet nejen o druhých, ale hlavně sám o sobě.

Sakja-pandita: Pokladnice moudrých čtení, Ladislav Horáček-Paseka, přeložil, a poznámkami doplnil Josef Kolmaš, přebásnila Jana Štroblová

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám