Článek
Režisér Wolfgang Petersen se na širé moře za dobrodružstvím nevydal poprvé, natočil už Ponorku a Dokonalou bouři. Ani Poseidon není na plátně žádným nováčkem, je tu dodnes populární Dobrodružství Poseidonu z roku 1972 s Genem Hackmanem.
Petersen ale nenatočil jeho remake, nechali se spolu se scenáristou Markem Protosevichem jen inspirovat stejnou románovou předlohou Paula Gallica. Na jejím základě Protosevich vytvořil jiné konkrétní situace a odlišné postavy, jež jimi procházejí. Výchozí problém zůstal stejný - po zničujícím úderu obří mořské vlny se Poseidon obrátil břichem vzůru a skupinka lidí, kteří nevěří, že pomoc by mohla přijít včas, se vydává na cestu vzhůru.
Jak se leze z lodi ven
Po vratkých žebřících, mezi plameny a stoupající vodou, tu větrací šachtou, onde je třeba něco podplavat. Někteří přitom zahynou, pár nejšťastnějších se po 100 filmových minutách nadechne čerstvého vzduchu. Půdorys je zřejmý, až příliš zřejmý a kolik postav a které se tvůrci rozhodli zachránit, je popravdě řečeno celkem jedno.
Zničující náraz totiž přichází z hlediska filmového děje mnohem dřív než osudný ledovec v Titanicu, takže divák nemá příležitost se o budoucích aktrérech dobrodružného výstupu mnoho dozvědět, natož si k nim vytvořit vztah. Postupné odhalování jednotlivých charakterů během cesty to už moc nenapraví. Vede spíš k tipování, kdo je předurčen zemřít (u některých to poznáte i půl hodiny předtím než se tak stane) a kdo zvítězit nad živlem i sebou samotným.
Petersen rozhodně nehodlal využít fakt převrácené lodi k metafoře převráceného (rozvráceného či zvráceného) světa, což by se jinému možná nabízelo, a byla by to nejspíš hrůza. Petersen dobře ví, co dobrodružný žánr žádá, do žádných hloubek v psychologizaci postav se nepouštěl. Trochu to ale přehnal na druhou stranu: ty postavy jsou tak dokonale nezajímavé, že Poseidon není sto nabídnout v podstatě pražádnou emoci.
Chybí větší napětí
To by pořád nevadilo, kdyby tu bylo alespoň víc situačního napětí. Jenže Poseidon je i natočen tak předvídatelně a bez špetky osvěžujících nápadů, že má člověk pořád pocit, že všechno, co vidí, už mnohokrát viděl a dobře ví, co se stane v každé příští minutě. Kdo ale neviděl v tomto žánru nikdy nic, nejspíš si pěkně pokouká - Petersen je zkušený řemeslník.
A katastrofickými filmy nepolíbený divák tak může Poseidon i obdivovat. Nedostatek nápaditosti a schopnosti přitáhnout diváky blíž k postavám, je částečně i dílem hereckých výkonů přesto, že obsazení vůbec není špatné. Na plátně vidíme Kurta Russella, Joshe Lucase či Richarda Dreyfusse, ale filmu to nějakým zvláštním způsobem nepomáhá. Stejně jako u postav samotných i u nich je tudíž vlastně docela jedno, kdo na plátně bojuje o přežití a s jakým výsledkem. A na to, aby člověk fandil prostě hereckému představiteli, Russell ani Dreyfuss nestačí.
Poseidon, USA 2006. Režie: Wolfgang Petersen, Hrají: Kurt Russell, Josh Lucas, Richard Dreyfuss