Ta první vytvořila z Grabbeho Dona Juana a Fausta jednu z nejlepších divadelních inscenací polistopadové éry (Labyrint, nedávno obnovená premiéra v Divadle v Dlouhé v původním prostoru dnešního Švandova divadla). Druhá přivedla na svět podobně inspirativní inscenaci v Divadle A. Dvořáka ND moravskoslezského v Ostravě.

Není jen Goethův Faust

Velké téma je o dvou osobnostech vymykajících se společenským konvencím, běžnému myšlení. Oba bez bázně před nebem i peklem jsou v tradici pojímáni jako nihilističtí volnomyšlenkáři spojení s nečistými silami. Na jedné straně notorický svůdce, na druhé oběť touhy po věčné mladosti. Pro Grabbeho téma provokativní, hodné v jeho fantazii vzájemného střetu - o krásnou a čistou Donu Annu.

Anna nezůstala trpící obětí

Nebyla by to Herajtová, aby na rozdíl od Burešové, která Annu (Gabriela Mikulková) ponechala v roli trpného objektu chtíče obou dobyvačných soků, z ní neučinila aktivní postavu obdařenou vyzývavou svůdností. A i to i přes to, že jí Juan (František Strnad) o svatební noci v souboji zabije manžela (Petr Sýkora) i otce (Vladimír Čapka) a Faust (Tomáš Jirman) ji s tajemným Rytířem (Jan Fišar) unese na zámek na vrcholu Montblanku.

Zářný inscenační tým

Jako vždy promyšleně choreografické režijní pojetí spojené s oblíbenou bílou barvou Věry Herajtové zvyšuje významovou účinnost trojího střetu mužského a ženského živlu. Také Rytíř nepopírá své ambice, byť ty souvisejí se světem za životem. Pro takové pojetí nalezla režisérka výborné partnery ve scénografovi Janu Štěpánkovi a v kostymérce Janě Prekové, vždy extravagantní, originální a invenční. Vše umocňují monumentální chrámově orchestrální a varhanní polyfonie Vladimíra Franze.

Hlavně ale soustředila herecký tým, který i po ztrátě hvězd Apoleny Veldové a Milana Kačmarčíka (míní nepoměrně obtížněji naplňovat vlastní ambice ve Švandově divadle) modeluje postavy Grubbeho geniálního dramatu jako z partesu. Kromě jmenovaných je třeba zmínit se ještě o Františku Večeřovi (Leporello) a Janě Bernáškové (Lisetta).

Don Juan a Faust je velké téma. Vyzývavé jako dílo velkého německého dramatika, uhrančivé jako doba romantismu, naléhavé jako všechny Herajtové inscenace od Zlína přes Cheb až po Ostravu. Jen Praha se její práce takřka programově zříká. K vlastní škodě.

Divadlo Antonína Dvořáka ND moravskoslezského Ostrava - CH. D. Grabbe: Don Juan a Faust, přeložil Zbyněk Sekal, režie Věra Herajtová, dramaturgie Marek Pivovar, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Jana Preková, hudba Vladimír Franz.