Hlavní hrdina Mikuláš Mazel, podvržené dítě, se knihou rozbíhá ve dvou paralelních příbězích, přičemž v jednom epistolární formou řeší svůj vztah k adoptivním rodičům, respektive hledá své skutečné rodiče, a to především otce, a v druhém líčí elasticitu své identity, která mu umožňuje v mžiku a přesvědčivě zahrát naprosto kohokoliv. Jen místo a čas jsou jisté: Brno počátkem 90. let.

Podobně jako v předchozích novelách Lady Carneval, Lehni, bestie! nebo Truchlivý bůh nenechává Kratochvil čtenáře na pochybách, kdo režíruje Mazlův osud. Autorský fatalismus smýká hrdinou, jenž je hned na prvních stránkách oštemplován coby ten, jenž "neuspěl doslova v ničem", z role do role, tlačí ho proti jeho vůli na různé scény, kde jej nutí sehrávat své směšnosmutné party, aby jej v závěru knihy nechal rozplynout v metaforách. Najmě v té, která se proplétá celou knihu: metaforou světa jako přesně běžícího hodinového strojku.

Rozkoš z vyprávění

Mikulášovy osobní dějiny, respektive dějiny jeho osobních proher, se vinou souběžně s dějinami druhé poloviny 20. století, tedy napříč totalitním komunistickým režimem, jehož největším nepřítelem byla právě lidská identita a nejvlastnějším obrazem lidský chameleon, kterého Kratochvil staví před otázku: "Kdo je nakonec ten, kdo dokáže být každým?"

Morálních soudů, anebo dokonce odsudků se z úst vypravěče naštěstí nedočkáme. Ideálem jeho románového příběhu je totiž jednak nezavršenost a nezavršitelnost, kterým se spisovatel učil nejvíce u Umberta Eka, a jednak rozkoš z vyprávění, příbuzná s Nabokovem, Kunderou nebo autory magického realismu.

Z této pestré směsice vzorů a inspirací do Herce proudí fantaskní prvky, záliba ve slepých odbočkách a esejistických vsuvkách, případně svévolných vstupech autora do děje, propojujících realitu s fikcí - vlastní zkušenost ztráty otce, jenž v roce 1951 emigroval, s Mazlovým sebeočistným a sebehledajícím dopisem mrtvému. Hercem tedy v Kratochvilově nové knize není jen románový hrdina, ale i Kratochvil sám, stejně jako hrou je literární svět, který vytváří a do kterého zatahuje čtenáře, a podle všeho i svět, v němž žije. Neboť realita není podle spisovatele ničím jiným, než "divokým hereckým karnevalem na téma, že ze skutečnosti se už vytratila skutečnost a že všechno je už jenom a pouze hra!"

Jiří Kratochvil: Herec Druhé město, Brno 2006, 312 stran