Hrdinou filmu je sám Grandhotel - místo mezi nebem a zemí, kudy plují mraky a lidské touhy. Tady tráví své dny a noci údržbář a amatérský meteorolog Fleischman, třicetiletý panic, jenž by rád opustil místo, které ho svazuje - jen kdyby měl křídla. Není však Ikarus, není ani blázen, a tak místo křídel šije balón, v němž uletí, když po zemi odejít mu nelze. Do jeho života však vstoupí Ilja, která ho znovu táhne na pevnou zem, kam člověk patří srdcem.

Tvůrce Šeptej, Samotářů a Jedna ruka netleská natočil Grandhotel na Ještědu, kde jeho štáb prožil téměř tři měsíce natáčení. "To místo 958 metrů nad mořem má magickou atmosféru, která film hodně ovlivnila a pokusili jsme se, aby to v něm bylo vidět. Je hodně vizuální," říká Ondříček, který děj filmu, situovaný původně do Liberce, přenesl blíž k oblakům.

Rudiš totiž napsal scénář na základě vlastních zkušeností někdejšího hotelového portýra v libereckém Grandhotelu. "Pozoroval jsem lidi, naslouchal - nechtěně při pravidelných obchůzkách - jejich příběhům," říká Rudiš a dodává: "Psal jsem o nemožnosti odstřihnout se od kořenů - Fleischman se na Ještěd díval z Liberce směrem vzhůru. Ale když jsme přijeli při obhlídkách na Ještěd, bylo jasné, že se to musí odehrávat celé tam."

Do hlavních rolí obsadil režisér Marka Taclíka, Kláru Issovou a herce Dejvického divadla Jaroslava Plesla. Také oni vzpomínají na Ještěd jako na místo prosycené magickým kouzlem. Podílí se na tom hodně i typicky\proměnlivé počasí.

Láska a splněné sny

"Překvapilo nás, že ačkoliv je to letní film, a tomu odpovídalo i naše oblečení, tam nahoře bylo o deset stupňů méně než dole v Liberci. Mezi natáčením jsme nosili péřové bundy. Ale byla to krásná, příjemná práce, bavilo mě, že jsme hodně zkoušeli a každý večer všechno znovu probírali a připravovali na další den," vzpomíná Issová.

Marek Taclík se prý nejvíc těšil, až do ještědu uhodí blesk, což není zase tak vzácný zážitek. "Stalo se, ale nic si z toho nepamatuji," dodal s úsměvem herec, který hrál už v předchozím Ondříčkově filmu jedna ruka netleská.

Jaroslav Plesl, který si v Grandhotelu odbývá svůj první velký filmový křest, vzpomíná nejvíc na první natáčecí den. "Bylo to jedním slovem strašné. Byl jsem hrozně nejistý, cítil jsem, že jakkoliv při zkouškách to šlo dobře, teď všechno kazím, nemám zažitý rozdíl mezi divadelním a filmovým herectvím. nejvíc jsem myslel na ty metry drahého materiálu, které se vytočily. Ale v dalších dnech už to bylo lepší," vzpomíná dnes už s klidem Plesl.

Sám Ondříček, který proslul talentem zachytit především městské prostředí a jeho obyvatele, mluví o Grandhotelu i jako o vlastním odpoutání od kořenů.

"Snažím se dělat filmy, na které bych se rád podíval a nepřemýšlím o tom, co se ode mě čeká. Nicméně cítím, že jsem se Grandhotelem odstřihnul od minulých filmů, což nehodnotím dobře ani špatně. Nicméně ten film je pro mě až překvapivě jiný: velmi komorní příběh o soliterních charakterech, film o lásce, o touze splnit si své sny," říká Ondříček, jehož nejbližšími spolupracovníky jsou opět kameraman Richard Řeřicha a hudební skladatel Jan P. Muchow. "Složil tentokrát moderní, vážnou hudbu," poznamenává k tomu Ondříček.

Grandhotel vznikl v koprodukci Ondříčkovy společnosti Lucky Man Films, Kryštofa Muchy, České televize, UPP a Soundsquare a do kin vstoupí v 35 kopiích.

Ještě před premiérou filmu vyjde v nakladatelství Labyrint stejnojmenná kniha Jaroslava Rudiše. "Nejde však o tištěnou verzi scénáře - původně byl Grandhotel námět na knihu, pak jsem podle něj napsal scénář s nezbytným a nemalým přizpůsobením filmu a teprve potom jsem se vrátil na začátek a napsal samostatnou knihu," poznamenává Rudiš.