Je ještě živá scéna newyorského hard coru?

I když to někdy lidé říkali, pro mě nikdy nebyl hard core mrtvý. Byly špatné časy, kdy šla scéna hodně dolů, ale pak se zase rozrostla. Hudba se vyvíjí, někdy je populárnější punk, někdy hard core, někdy metal. Hard core je jako jízda na horské dráze, jako sám život, někdy se cítíte dobře, někdy jste dole, ale pořád pokračujete v jízdě. Hard core ani nemůže být mrtvý - už proto, že New York je tak intenzivní, tak silný, lidé se v něm ocitají v nejneuvěřitelnějších situacích, žijí pod tlakem. Musí existovat adekvátní forma, která to vyjadřuje.

Ovlivnil vás hodně New York?

V písni I Lived zpívám: "Můžete mě vzít z ulice, ale nemůžete dostat ulici ze mě, můžete mě vzít a dát na jakékoli místo, třeba to nejkrásnější, jako je Hollywood, ale ve své mysli budu pořád mít newyorské ulice." Náš specifický styl a zvuk byly už zejména v počátku dány tím, že jsme přišli z newyorských ulic. New York je skvělé místo, je multikulturní, mnohonárodnostní, rasově smíšené, takže tam dostanete ode všeho něco. Kdyby Agnostic Front pocházeli třeba z Ohia, tak by nemohli znít stejně, protože ulice tam nejsou tak drsné. Pokud navštívíte New York teď, říkáte si, o čem to Agnostic Front mluví, vždyť je to krásné a bezpečné město. Já mám ale rád starý New York, jak ho ukazuje film Taxikář. Byl bláznivý, hodně tvrdý a drsný, ale já se v něm cítil dobře.

Z čeho se vyvinul na počátku 80. let hard core - z punku a nové vlny?

Hard core byl víc svázán s ulicí a s dělníky než s uměleckou scénou, se kterou byl alespoň v New Yorku punk hodně spjatý. Přesto na něj hodně působili punkoví Dictators nebo Blondie a Talking Heads. Reprezentoval ale druhou, mladší generaci, se kterou se scéna začala měnit, stávala se osobitější a vydělovala se. Ale náš debut Victim In Pain nebyla hardcoreová deska. Byli jsme pankáči, hráli jsme hard core punk, který byl agresívnější než ten původní. Také jsem cítil, že mě všechno sere, ale nechtěl jsem se zabít, žít rychle a umřít brzy. Chtěl jsem žít a žít dlouho. Mladší generace byla pozitivnější, nechtěla si šlehnout a odejít, nebyla sebedestruktivní, šlo jí o změnu a ta přišla. Hodně mých přátel umřelo, protože si vybrali špatný způsob. Hard core zachránil můj život a jsem mu za to vděčný.

Ale také jste byl zavřený.

Byl jsem několik let ve vězení a všechny texty na albu One Voice jsou o tom.

To musel být silný zážitek

Hrozně silný. V těch textech vysvětluji, co ve vězení děláte, co cítíte, jak to prožíváte. Asi každý, kdo jde do vězení nebo do války, ocení život, protože tam o něm sám nerozhoduje. Nevíte, co se stane, a neovlivníte to. Když jsem se vrátil, tak jsem se tam nechtěl znovu dostat, chtěl jsem vést dobrý život se svou ženou... Litoval jsem toho, co se stalo. Popsal jsem to v písních, které jsem nahrál, takže se z toho stala součást mé minulosti. Pak jsem mohl pokračovat dál.