Během čtyř laboratoří v osmi večerech byly v Divadlech Ponec a Archa k vidění rozličné interpretační úrovně a současné taneční styly - ne vždy taneční v původním smyslu slova - a vlastně i obdivuhodná síla mladých umělců, s jakou chtějí čelit současnému stavu světa. Vyrovnávají se tak, jak je jejich pohybovému slovníku vlastní, s niterným sdělením pocitů a širokou škálou temperamentu, dynamiky a duševní a tělesné energie.

Zvláště u začínajících autorů se ne vždy daří zašifrovanou ideu a téma přesně interpretovat, zvláště když většina z nich tančí své choreografie sama. To však je dané tím, že ne všichni mají dostatek finančních prostředků na to, aby mohli rozestřít větší plochu scénického tvaru s více interprety. I proto působí tento maratón trochu jako choreografická soutěž sólistů s maximálně třemi tanečníky na scéně.

Sled laboratoří měl stoupající interpretační i výrazovou tendenci. V prvních dvou večerech zaujal ojedinělý pohybový projev samouka Nikolaje Schetneva z Archandělsku a litevská tanečnice Agnija Seiko v poněkud studeném a krátkém vystoupení Frozen Sand. Velmi příjemný byl pár z Řecka v Shadow's projection. Připadali jste si spíš jako na taneční dílně, neformálně a bez klišé se loannis Matafounis a Kateřina Skiada pokusili nastínit svůj partnerský vztah, do něhož jim zasahoval perkusionista a hudebník Anastasis Gouliaris.

Hudební doprovod v druhém večeru měl rovnocennou hodnotu jako taneční sdělení. Lehce humorné bylo číslo Italky Martiny La Ragione doprovázené kontrabasistou Luigi Mosso. Její Long Necked Chicken je jakési stvoření bez identity. Převlékáním a občasným mytím a nořením se do vody usiluje o proměnu cestou fyzické trýzně a očistných rituálů.

V třetí laboratoři se prezentovaly jen ženy a jejich zpověď se samozřejmě dotýkala ženské problematiky. Kladly otázky a sdělovaly své názory krásou i výmluvností ženského tanečního principu. Vedle tanečnice z Kypru Evangelia Randou a Izraelky Zuřit Simon žijící v Berlíně především zaujala svým nádherným a sugestivním sólem černošská umělkyně Sophiatou Kossoko, která pochází z Beninu, ale žije a pracuje ve Francii.

V závěrečném večeru vynikl Giannalberto de Filippis z Itálie se svou partnerkou z Izraele Michal Mualem v díle nazvaném In Between. Z jednoduchých pohybů rukou, dotyků a zcela všedních situací se rozvíjela velmi působivá kompozice Desert o křehkosti lidských vztahů, komunikaci a svobodě v choreografii Kubánce Miguela Azcue, žijícího ve Švédsku.

Tanec Praha: Evropská taneční laboratoř Divadlo Ponec a Divadlo Archa 11.-19. června 2006