Před vydáním debutu jste se jmenovali Banánové rybičky. Proč jste změnili název?

Název Banánové rybičky má zaregistrovaný agentura zastupující Halinu Pawlowskou. Jelikož vydává také desky, lezli bychom si názvem do zelí. Upřímně řečeno nás už ale štval. Když vznikl, bylo nám šestnáct a líbil se nám, jelikož jsme do loga mohli prsknout anarchistické "áčko". Postupem času se ukázalo, že je dlouhý. Navíc ti, kteří nás neměli rádi, nám tvrdili, že se vezeme na televizním pořadu.

Máte pořad Banánové rybičky rád?

Ve čtrnácti jsem ho s maminkou sledoval a byl fajn, protože jsem mohl být déle vzhůru. Teď už jsem většinou v hospodě, takže ho nesleduju.

Mluvil jste o "áčku v kroužku". Hlásíte se k anarchii?

Nikdy jsme anarchisty nebyli, ale ten symbol je pro nás prostě nádherný. Rád budu nosit tričko s "áčkem", ale v anarchii nevěřím. Dnes jsme ho vyměnili za pěticípou hvězdu. Ta je také krásná. Che Guevaru neobdivujeme, máme prostě rádi symboly.

Proto v textech nezpíváte o revolucích?

Nezpíváme, protože je neděláme. Zpíváme o tom, co zažíváme, a jediná revoluce, která připadá v úvahu, je sexuální. O tom je písnička Budu si to dělat sám. Každý to někdy zažil nebo zažije. My ale stejně myslíme všechno v legraci.

Všechno?

No tak úplně všechno ne. Písnička Odcházím je o sebevraždě. Ne že by se mi to osobně stalo, ale jednou jsem o ní měl dobrý sen. Zdálo se mi, jak holčina podvedla kluka a on se z toho šmikl. Připadlo mi to dobré a našel jsem si k tomu příběhu takový vztah, až jsem začal mít pocit, že se mi stal.