Karla Homolka (budu používat "Homolková", protože se to lépe skloňuje) je fešná Kanaďanka (po otci Češka), která se "proslavila" tím, že ve velmi raném věku (okolo 20 let) se svým snoubencem prováděla některé věci, které nebyly úplně OK. Teď bych vám měl asi vysvětlit, co si představuji pod pojmem "ne úplně OK":

A) Když s někým souložím a on chce mít přitom pouta na rukou a slyšet z mých úst sprosťárny, je to OK.

B) Když s někým souložím a nevadí nám, že se na nás přitom dívá náš kámoš, je to OK.

C) Když zdroguji svou malou sestru, aby ji můj milý mohl připravit o panenství, není to OK (obzvlášť když se díky tomu ta sestra udusí svými zvratky).

D) Když někoho unesu, zmlátím, znásilním, mučím, zabiju palicí, rozřežu na kusy a ty zazdím do betonu, není to OK.

Ve filmu se děje A, B, C i D (a mnohé další), ale jaksi se nedozvíme, co se to vlastně odehrálo v Karlině mozku, že po věcech A a B, které mi nejsou nijak proti mysli (pokud všechny zúčastněné rajcují), pomáhala své drahé polovičce s věcmi jako C a D (a dalšími podobnými). Mezi B a C vidím skutečně propastný rozdíl, ale ve filmu prostě po B následuje C, aniž by se to nějak příliš rozebíralo...

Celý film je nám předestřen jako vyprávění Karly, která se po několika letech v kriminále svěřuje psychiatrovi, který se má vyjádřit, zda připadá v úvahu prominutí zbytku jejího dvanáctiletého trestu (dostala "jen" dvanáct let, protože nakonec to všechno policii prozradila ona). Tudíž je možná logické, že mnohé z toho, co uvidíme, působí nelogicky a říkáme si "takhle by se přece chvat nemohla, ať je jakkoliv na hlavu". Ona se totiž Karla pravděpodobně tak nechovala. Díváme se pouze na to, co chtěla nakecat soudnímu psychiatrovi.

Film Bestie Karla nám tudíž dává slovo jedné hodně nenornální ženské, která se nám snaží vysvětlit, že ona vlastně skoro za nic nemohla a byla jen bezmocnou loutkou v rukou svého milence (později manžela). No a co? To, co se tenkát v Kanadě událo, je šokující, nenormálnost obou protagonistů je jasná od samotného začátku filmu a subjektivní popis těchto událostí z úst jejich pachatelů, kteří rozhodně nemají motivaci mluvit pravdu, mě nijak příliš nezajímá (a rozhodně mě nezajímá v podobě, ve které je ukazuje tento film).

Mnohem víc jsem se těšil na to, že si po návratu z kina najdu o Karle Homolkové něco na Internetu, což není žádný problém. Také není problém dočíst se, že filmaři udělali v příběhu několik zásadních změn, z nichž některé mi přišly vyloženě trapné. Např. Homolková měla ve skutečnosti ve vězení lesbický vztah s nějakou bankovní lupičkou. Ve filmu se ovšem tvrdí, že tam měla vztah s mužem, který zabil svou přítelkyni (smíšené vězení??) - proč takovéhle změny? Aby to víc připomínalo hollywoodský film?

Skutečný příběh Karly Homolkové je zajímavý. Jeho filmové zpracování vám ale o jejích skutečných činech příliš neřekne a i když může na někoho působit jako odvážný snuff polohoror a některé scény jsou velmi psychicky deptající (a rozhodně nepřístupné), filmaři si dávají velký pozor, aby nikde nebyla ani na chvíli vidět obnažená bradavka nebo něco ještě horšího. Což je při filmu, který se točí kolem perverzního sexu a znásilňování, dosti podivné...

Druhá premiéra tohoto týdne, V zajetí rychlosti, vznikla shodou okolností také na motivy skutečného člověka. Jde o Novozélanďana H.J. 'Burta' Munroa (Anthony Hopkins), který byl (ve značně pokročilém věku) posedlý myšlenkou překonat rychlostní rekord - na stařičkém motocyklu Indian (odtud původní název filmu "The World's Fastest Indian"), který si přestavěl doslova na koleně v malé boudě, ve které žil.

Pokud vás zajímá, jak to bylo s Burtem Munroem doopravdy, podobně jako v případě Karly Homolkové vám doporučuji Internet, kde se dozvíte fakta o tom, jak se tento důchodce zoufale snažil o překonání rekordu tak dlouho, až se mu to podařilo. Ve filmu se mu to pochopitelně podaří hned napoprvé a ne až po několika letech jako ve skutečnosti.

O to ale nejde. Film totiž rozhodně není o závodění: Tomu je věnována necelá půlhodina z jeho dvouhodinové délky (a to mluvím o scénách, souvisejících se závoděním, nikoliv o závodění jako takovém - toho je tam jen pár minut). Film je o tom, jak se bláznivý děda sveřepě snaží něčeho dosáhnout a protože na Novém Zélandu není dost dlouhá rovinka, vydává se do Ameriky, kde nikdy nebyl a neví, jak to tam chodí.

Režisér a scenárista Roger Donaldson (který režíroval Anthonyho Hopkinse už před více než 20 lety ve filmu Bounty) ovšem nechtěl natočit film o závodění, nýbrž velmi intimní (myšleno "soukromý", nikoliv "erotický"!) film o odhodlaném dědkovi, který se ocitá zcela mimo své prostředí, ale neztrácí nic své roztomilé tvrdohlavosti a naivity.

I když Anthony Hopkins nepodává v tomto filmu zrovna životní výkon, je díky němu (a jen díky němu) film dostatečně příjemný a ve výsledku lepší než Bestie Karla. Jenom znovu upozorňuji, abyste neočekávali film o závodění...

Ve zkratce...

Staré, ale pořád dobré: Dopis, který pánové Stone a Parker poslali Americké filmové asociaci ohledně přístupnosti svého celovečerního South Parku.

Další krok k vytouženému stádiu "Živé herce už nebudeme potřebovat": Jak hrál Marlon Brando v novém Supermanovi.

Superman má ovšem vážnou konkurenci!

Jaké české znění že to režíroval Zdeněk Podhůrský?!?

Když byli dnešní šéfové velkých japonských korporací děti, dívali se v televizi na tohle. To ledacos vysvětluje.