Na ruzyňské letiště vkročil teprve v půl osmé, čehož důvodem byla bouře v Londýně, odkud letěl. Poté se aklimatizoval, rozhodnut, že coby noční živel uspořádá mejdan sám pro sebe. Jak je zvyklý.

Kdyby alespoň to zpoždění stálo za to. Pravda, hned úvodní píseň Welcome To The Jungle připomněla, že syrový rock'n'roll přelomu 80. a 90. let má své kouzlo dodnes. Následující chvíle ale evokovaly spíše zvukovou zkoušku, ne plnohodnotný koncert.

Hlas notoricky intonačně nejistého zpěváka se utápěl v náplavě sedmičlenného instrumentálního kolosu. Byl mlhavě čitelný ve vysokých, charakteristicky umečených polohách, ve středních ale mizel pod hladinu akordů a vyhrávek.

Koncert byl rozkouskovanými nefunkčními sóly instrumentalistů a drive získal teprve ve chvíli, kdy se k Axlovi ve skladbě My Michelle přidal Sebastian Bach, znamenitý zpěvák druhdy slovutných Skid Row, souputníků Guns N'Roses. Však se skvěle předvedl už v roli předskokana, zvláště poté, kdy Avenged Sevenfold, první předkapela, trpěla tak mizerným zvukem, že by pro ni bylo lepší pražské vystoupení jednoduše vzdát.

Druhým vrcholným momentem byl příchod kytaristy Izzyho Stradlina, jenž Guns N'Roses kdysi v Los Angeles zakládal. Za pozitivní lze považovat i ukázky z deset let chystaného alba Chinese Democracy. Zvláště píseň Better napověděla, že by to nemusela být marná deska.

Guns N'Roses i s Axlem nakonec boj s diváky přece jen vyhráli. Tu noc totiž zazněly jak dylanovská Knockin' On Heaven's Door, tak dramatická November Rain či Sweet Child O'Mine s neodolatelným kytarovým riffem v úvodu. A to jsou hity. Na ně trpělivé publikum přišlo.