Na hlavní hvězdu čekala Sazka Aréna tři a čtvrt hodiny. To ale nebyl největší problém - tím bylo spíše to, že Axl měl zpoždění 14 let a mezitím se příliš mnoho změnilo. Naděje vzbudil třeba November Rain, You Could Be Mine, Paradise City či Sweet Child O´Mine a chvílemi se dav opravdu rozhýbal, jenže vzápětí atmosféra vyprchala.

Nasazení tří kytaristů nepomohlo. Ve známých hitech chyběla podstatná Slashova sóla, vždy když mělo dojít k vrcholu, ozval se jen špatně čitelný rachot a nikdo nevěděl, jestli hrají dvě nebo tři kytary. Když začínalo Knockin' On Heavens Door, zvedla se vlna nadšení, ale místo Slashových vyhrávek zase zbylo jen prázdno. Píseň navíc postrádala backgroundové vokály, které jsou v této verzi naprosto zásadní, a dříve je G n´ R na koncertech běžně používali.      

Fatálním omylem byly také tři samostatné výstupy kytaristů, které nudily a ještě více odhalily, že bez Slashe prostě G n´R nemohou fungovat. Nejlépe z toho vyšly instrumentální variace na motivy Don´t Cry od Rona "Bumblefoota" Thala.

Axlovy nové písně z dosud neexistující desky Chinese Democracy přijalo publikum rozpačitě. Místo rozbouřeného davu, který patří ke každému velkému rockovému koncertu, se ozval krátký potlesk ze slušnosti. Legendární Axl Rose se v úterý pokusil vstát z mrtvých. Neodvažuji se říct, jestli se mu to podařilo.