Hlavní obsah

Literatura není demokratická instituce

Právo, František Cinger

Čtyřdenní 16. ročník Festivalu spisovatelů Praha skončil ve středu trochu netradičně, kdy po besedě Michaela Marche s rakouským prozaikem Robertem Menassem patřil závěr českým autorům. Úplný konec potom korunovala Monika Načeva, která za doprovodu kytaristy Michala Pavlíčka zazpívala písně s texty Jáchyma Topola.

Článek

"Moc jsem se naučil při uvažování o ideálech i jejich opaku, který může přinést hodně zlého," reagoval rakouský prozaik Robert Menasse na motto setkání vybrané z dílny Arthura Millera: Není literatura bez ideálů. "Rád říkávám, že literatura není demokratická instituce," dodal Menasse. "Literáti demokracii kritizují podobně jako plno jiných věcí, a je to dobře. Jsem spisovatel, který je označován jako bojovník za demokracii, přijal jsem tuto roli, a tak se i musím chovat."

Připomněl však, že plno lidem je demokracie lhostejná. Jako paradoxní označil situaci v EU, "kdy volíme do národního parlamentu, který provádí politiku Evropské parlamentu, jehož poslance také volíme, ale ti v řadě věcí nemají zákonodárnou pravomoc. A nikomu to nevadí," uvedl známý kritik rakouské i evropské politiky. "Důležité ale je, že většina lidí si přeje důstojný, tvůrčí způsob života."

Definují nás vztahy s nejbližšími

"Hlavní je příběh lásky dvou lidí, i když někdo označil román Zvuk slunečních hodin za historický. Je tam téma holocaustu, což je trauma, s kterým se musíme vyrovnat všichni, co zde žijeme," odpověděla Hana Andronikova moderátorovi Jimu Naughtonovi, profesorovi českého jazyka a literatury z Oxfordu, na téma své knihy, z níž ve středu četla. "Ať píšeme knihy o čemkoli, nejvíc nás definují vztahy s nebližšími," uvedla.

Jáchym Topol poté vysvětloval, proč zvolil pro svůj fantazijní román název Kloktat dehet. "Do čtrnácti jsem měl pejska a musel jsem používat dehtové mýdlo, tím se ničily i vši. V mém románu dávaly jeho roztok kloktat za trest řádové sestry svým svěřencům z různých národností," řekl. V knize si Topol pohrává "s bolševickou mystikou" jako byly třeba sovětské válečné knihy a filmy, aby si ověřil, jestli si o ní budou moci číst lidé, kteří "ruskou terminologii" už neznají. "Teprve teď mě napadlo, že je to vlastně kniha o tom, že její hrdina Ilja jenom prchá," vyhověl moderátorově požadavku, aby se pokusil charakterizovat téma románu.

Naughton, výtečný překladatel Hrabala do angličtiny, zpovídal také básníka Jaroslava Holoubka, s kterým se bavil převážně o lásce. Mluvili ale i o tom, že s Marchovou předmluvou a pomocí Festivalu spisovatelů vyjde po létě jeho nová kniha Lásky a pověry.

Markova cena za Satanovo jaro

Volný dialog letošního ročníku na téma Kdo zabil Marilyn Monroe dal příležitost předat na festivalu ceny České asociace autorů detektivní literatury. Cenu Jiřího Marka za nejlepší knihu převzal Zdeněk Pošíval za Satanovo jaro, které vydala Epocha. Nejlepší detektivní povídkou se stal příběh Lubora Falteiska Zločin v okresní bance aneb případ černých ponožek. Porota vybírala z pětapadesáti možností. Cenu Písmáka, kterou pořádá se stejnojmenným internetovým serverem, udělila porota Jiřímu Holubovi za povídku Ta čtvrtá. "Je napsaná jistou rukou, která se při jejím psaní nemění," zdůvodnil Petr Borkovec, který a Andronikovou a Arnoštem Goldflamem rozhodoval ze šestnácti povídek, z nichž osm ocenili.

"Vede se neustálá diskuse, jestli existuje žebříček kvality povídek," dodal s nadhledem Goldflam. "To by pak znamenalo, že nějaká je horší a potom se ukáže, že to není pravda," dodal. Jeho názor utvrdilo hlasování čtenářů, kteří porotou nejvýše oceněnou povídku dali na druhé místo a jako nejlepší vybrali text Bohumily Ďurišové IKDF. "To je takzvaná čtenářská cena," komentoval Goldflam trefně situaci. 

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám