Ceny i pojistky autorových děl jsou dnes enormní, takže na výstavě najdeme jen pár vybraných ukázek jeho komorních soch. Patří k nim typická Kráčející postava (1949), Akt (1954) a busta bratra Diega (1957). Bronzy zapůjčila Nadace Alberta Giacomettiho z Curychu a každý z nich jako by dokazoval sochařovo tvrzení, že figury pro něj nikdy nebyly "kompaktní hmotou, ale spíše jakousi průhlednou konstrukcí".

Paříž bez konce

Řadu dalších prací připomínají fotografie z autorova ateliéru, které pořídil Ernst Scheidegger, fotograf - novinář spolupracující s pařížskou agenturou Magnum. Jeho portréty Giacomettiho jsou úžasné a společně se snímky soch, poskytují svědectví, které překračuje meze běžné dokumentace. Hlavní část expozice pak tvoří obsáhlý Giacomettiho cyklus litografií Paříž bez konce.

Město na Seině se pro něj stalo osudem. Studoval u sochaře Bourdella, kde se na učil řemeslu a ohromil ho Bretonův manifest surrealismu, který osvobodil jeho vnitřní představivost. Cyklus působí jako expresivní záznamy dojmů, "projekce vnitřního pocitu formy", jak sochař s oblibou uváděl. Pařížské album velkého formátu se 150 grafikami a deseti strany vzpomínek vzniklo v letech 1958 - 1965 a stalo se autorovou bilancí s vlastním životem. V litografiích se vracel na místa, které měl rád a kudy kdysi bloudil. Záznamy jsou ukázkou umělcova expresivního rukopisu.

Sám rodem vesničan dovedl nejkrásnější velkoměsto Evropy zachytit tak, jak by to dokázal jen málokdo. Nápady z undergroundu Giacometiho výstavu doprovází obsáhlá retrospektiva Evy Prokopcové, rodačky z Českého Krumlova. Byla to docela odvaha ředitelky Schieleho centra Hana Jirmusové postavit vedle absolutní světové špičky, autorku, která v českých kategoriích figurovala ve škatulce nadepsané "regionální tvůrce".

Ale Prokopcová obstála se ctí. Patří ke generaci, která do výtvarného dění vstupovala v 70 .a 80. letech. Řada jejích vrstevníků tehdy zazářila, nicméně v 90. letech se většina dostala do tvůrčí krize. V Prokopcové se naopak na začátku 90. let uvolnila živelná energie. Její emotivně malované obrazy jsou inspirované přírodou, city nebo pouze výtvarným rytmem barevných bodů.

Nic není učesané, ale spontánní. Pohromadě vše drží díky profesnímu řemeslu. Autorka postupně vystudoval sochařskou školu v Hořicích, pak architekturu na ČVUT a nakonec šest let malbu u Jana Smetany na pražské Akademii. Elán má neuvěřitelný. Nápady, jaké tu jsou, by vydaly na několik výtvarných životů. Ne všechno je úplně dokonalé a dotažené, ale výsledek stojí za vidění.

Sám fakt, že se do Krumlova se kvůli ní sjíždějí galeristé a vykupují co se dá, stojí za zaznamenání. Pro samotnou Prokopcovou je ohlas šokem: ona totiž patří k skutečnému undergroundu. Nikoliv tvorbou, ale životem.

Alberto Giacometti. Eva Prokopcová. Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov do 22. října 2006, denně od 10 do 18 hodin