"Tíhnu k městskému folklóru, ten představuje tradici, ze které vycházím, která mě inspiruje. Hraju takové písně už třicet let. Je to z nouze ctnost a každému to říkám. Mám rád vážnou hudbu, ale neumím ji zahrát. Odrhovačka je jediná forma, kterou mohu provozovat. Ale měla by žít také proto, že poselství písní je tak těžké, že by je jiná forma neunesla."

 Přestože písně jsou zbrusu nové, Dědeček použil i starší dobře známé texty včetně Sonetu o blbosti. "Sonety vyšly v v roce 1991 a textů, které nevznikly včera je na desce více," přiznává. "Staré písničky jsem použít nechtěl, ale staré texty mi nevadily. Někdy se stane, že některé zakotví v určité době slůvkem, ale třeba Sonet o blbosti je stále aktuální."

Vedle autorovi blízkému tématu věčného ´boje proti blbosti´ se na desce objevuje motiv smrti. V písních je čitelný neúprosný běh času. Jiří Dědeček si uvědomuje, jak se lety mění jeho pocit z hraní: "V padesáti už ztratíte stud a zpíváte o věcech, co se zpívat styděl.."

Album je oproti předchozím nezvykle pestré. Písničkář si na ně přizval celou řadu hostů - od bubeníka Marcela Pindela, s nímž písně zaranžoval, přes pianistu Tomáše Pavlána a houslistu Slávka Formana až po dceru Veroniku, které hrála na flétnu a ve dvou písních zpívala sbory. Ovšem nápad desku zaranžovat pestřeji nevzešel z Dědečkovy hlavy. "Vnutil mi ho Miloš Gruber z Indies," uvedl písničkář. "Řekl, že žádnou desku, kde bych hrál jen na kytaru, nevydají. Já jsem totiž konzervativní a tuhej, i když to není poprvé, co mě někdo doprovázel, koncem osmdesátých let jsme měli trio Veselý Dědeček Holas." Na koncertech však vystupuje Jiří Dědeček především z ekonomických důvodů bez doprovodu. "Volali jsme si s Vaškem Veselým a on projevil zájem se mnou hrát. Možná by to šlo v příštím roce v Divadle v Dlouhé, kde bych měl mít jeden nebo dva večery, ale po vlasti budu nadále jezdit sám. Jiří Dědeček: Kdyby smrtka měla mladý