Taxikář Jarda v den svých narozenin nabourá auto, u kterého stojí starší pán jménem Požár. Za mlčení mu nabídne celodenní vození zdarma a projde přitom mravní proměnou. Pěkné, jen co je pravda. Na celovečerní film ovšem trochu slabý čaj. Vše ostatní, co se kromě ježdění ve filmu stane, totiž bohužel tyto dvě věty nerozvíjí. Spíš přivolá do hlavy slavnou větu cimrmanovskou: Vidím jen výjevy.

Postavy, jimiž Kotík a spoluscenárista Petr Nepovím zaplnili čas, (po sepsání "děje" mezi oběma protagonisty ho zbývalo vrchovatě), totiž nic než jednotlivé výjevy nevytvářejí.

Jardova manželka, milenka, šéf, jeho tetička a několik dalších jsou vesměs neobyčejně hloupí aktéři připitomělých scének, v jejichž úporném a toporném spojování tvůrci rezignovali nejen na kontakt s alespoň pravděpodobnou realitou, ale i na obyčejnou souslednost časů: milenka by neměla v 9,59 Jardu telefonicky peskovat za to, že slíbil, že přijde v poledne, tak proč u ní ještě není. Pan Požár si v tutéž dobu nemá důvod dělat starosti, jestli bude v obchoďáku ještě otevřeno.

Místo crazy moralita

Namísto minulé crazy komedie, u níž se alespoň milovníci "smíchu za každou cenu" mohli vyřehtat (smích je zdravý), se tentokrát Kotík rozhodl natočit moralitu. Udělal to tak, že divákům průběžně servíruje fráze mravního ponaučení. Režijní i kameramanská bezradnost pak jde tak daleko, že celodenní ježdění není využito ani k tomu, aby třeba alespoň prodalo krásy, ošklivost, rytmus nebo tempo města.

Viktor Preiss, ať se tomu jeho part i celý film vzpírá jakkoli, hraje pana Požára výborně. Přijal základní zadání postavy "starší, většinou smutně vyhlížející pán, v němž se skrývá něco jiného, než je na pohled patrné" a splnil ho s bravurou hodnou své pověsti bez ohledu na to, co se děje kolem. Paradoxním důsledkem ovšem je, že člověk marně čeká, že film začne košatit, že se prostřednictvím této zajímavé postavy něco zajímavého stane.

Omyl - není to zajímavá postava, jen skvělý herec. Jan Dolanský bojoval s figurou floutkovského taxikáře, jenž se morálně promění, velmi úctyhodně a tvrdě. V těžkém souboji s příšerným textem a nepochopitelnými důvody oné proměny ale nakonec spíš podlehl - a nemějme mu to za zlé. Party ostatních herců - mezi nimi například Pavel Zedníček, Jana Hlaváčová, Jana Štěpánková, Tomáš Matonoha - jsou malé a trapné, lepší stáhnout oponu a zapomenout.

Jedno nelze Martinu Kotíkovi upřít: je schopný producent, který dokáže sehnat peníze i první hereckou ligu. S obojím nakládá strašně neohrabaně (produkty sponzorů z filmu nevyčuhují, on na nich prostě celý stojí), ale přestože to bylo patrné už z prvního filmu, dokázal dát obojí dohromady znovu. Třeba to dokáže i potřetí, ovšem nesporné je i to, že tento jeho talent by byl hoden lepší věci než vlastních tvůrčích ambicí.

Všechno nejlepší, ČR 2006 Režie: Martin Kotík, scénář: Martin Kotík, Petr Nepovím, kamera: Miroslav Č. Čvorsjuk, hrají: Jan Dolanský, Viktor Preiss, Vendula Křížová, Pavel Zedníček, Jana Hlaváčová, Jana Štěpánková, Tomáš Matonoha a další.