Poté, co Sněmovna nepřehlasovala veto prezidenta Václava Klause novely zákona o Státním fondu na podporu a rozvoj kinematografie, ozvali se filmaři tak silným hlasem, že ho bylo slyšet až z francouzských Cannes. Proč teprve poté, co bylo vše ztraceno? Proč ne už tehdy, když novelu neschválil Senát a pak vetoval prezident?

Velmi jsme se snažili, aby se z novely nestala politická kauza. S poslanci všech stran jsme byli v kontaktu, jejich postoje jsme znali, vše vypadalo tak, že novela i napotřetí projde. Vždyť proti ní se postavila jen jedna z parlamentních stran! Veto jsme záměrně nechtěli medializovat, protože před volbami bychom byli tak či onak dotlačeni do předvolební kampaně, což jsme nechtěli, protože nejsme ničí politická platforma.

Naše taktika mediální pasivity do té doby fungovala. Je ovšem třeba si přiznat, že jsme prohráli vyhranou bitvu.

Ministr kultury Vítězslav Jandák ale řekl, že podporu filmařů necítil.

To není tak docela pravda. My jsme se s ním od doby, co nastoupil do funkce, sešli dvakrát - jednou jako Asociace producentů v audiovizi (APA) a jednou jako Česká filmová a televizní akademie. V obou případech na náš popud. Nestalo se ani jednou, že by měl potřebu s námi některé kroky konzultovat, proto jsme se v této fázi obraceli přímo na poslance.

Naši odpověď na argumenty Václava Klause jsme předali panu Zaorálkovi, se kterým jsem osobně den před hlasováním mluvil. Žádný náznak, že by se to den nato mělo zbortit. Chodit spolu se zdravotníky před Sněmovnou s transparenty nemělo smysl. Ministr Jandák měl být od dvou hodin v parlamentu, což nebyl, čímž se tento bod přesunul na konec schůze. A měl bojovat za jeho přijetí. Sklízet ovace mohl letos ve Varech, jenže to už bude po volbách...

Problém ale vznikl prezidentovým vetem, které ostatně signalizoval. Proč jste se předem nepokusili jednat s ním?

My jsme měli naopak informace, ještě dva dny před vetem, že novelu podepíše. Soudě podle jeho osmibodových argumentů k vetu byl rozhodující společný dopis všech tří celoplošných televizí, ve kterém ho o veto prosily. Rétorika těch textů je velmi podobná.

Cítili jste to tedy pak jako zradu?

Já jsem to spíš vnímal jako dětinskou předvolební hru na bago s poslanci. I když jeho postoje byly známy, nemohl jsem uvěřit tomu, že důvody veta nebyly zástupné. Shodou okolností jsem se s prezidentem na jeho popud asi tři dny po vetu sešel. Mluvili jsme spolu bezmála dvě a půl hodiny.

Zásadní argument pro veto byl - cituji - nárokovitost úzké skupinky lidí! Heh! Nakonec dosáhl víc, než mohl čekat: novela je ve stoupě a filmaři se hádají se stranou vládního předkladatele, tedy se sociální demokracií. Co víc si mohl přát, že? Ministr Jandák mne později obvinil, že se scházím se svým guru...

Jak velká je ta úzká skupinka a kolik přináší do státní pokladny peněz?

V roce 2004 zaměstnal filmový průmysl na 10 000 lidí. Do státní pokladny z něj šlo 716 miliónů na přímých daních a k tomu je třeba přičíst ještě jednou tolik z nepřímého daňového efektu služeb jako jsou hotely, doprava, telefony... Dohromady přes jednu a čtvrt miliardy plus daně z distribuce v kinech (50 miliónů), z videa (130 miliónů). Příjem státu z kinematografie je tedy obrovský.

Do české tvorby, bohužel, nevrací nic. Český film z tohoto objemu, pochopitelně, tvoří jen malou část, ale podíváme-li se, kolik lidí je podepsáno pod celovečerními filmy za posledních deset let, není to přece, vzhledem k velikosti našeho státu, úzká skupinka lidí. Peníze z fondu přece neplynou do kapes vyvoleným producentům, ale na tvorbu talentovaných umělců, kteří mají divákům co sdělovat.

Podpora směřuje do tvorby, která má být umělecky i žánrově pestrobarevná a u těch nejlepších děl i reprezentativní. Nikoli úzká skupinka, ale filmová tvorba si nárokuje podporu! Například na výrobně nákladnější filmy pro děti. Aby si mohl dětský divák vychutnat českou pohádku kupříkladu na festivalu ve Zlíně.

Poté, co německé televize přestaly české dětské filmy spolufinancovat, jde totiž o takřka mrtvý žánr.

Vaše následná reakce byla hodně emotivní. Čeho jste chtěli v tu chvíli dosáhnout?

Tak tedy upřímně, v té první fázi to nebyly jen racionální kroky. Nešlo totiž jen o prohru, ale o to, jak proběhla! Nicméně co nám zbývá, když věcná a korektní argumentace nestačila? Pro nás je to zmrhané mnohaleté úsilí. Nechci hodnotit, zda novela byla dobrá nebo polodobrá. Za stávajícího osmiletého politického klimatu to byl zřejmě vrchol možného. Politici se po volbách přeskupí, začne se nanovo, a kdybychom zůstali pasivní, současný stav může trvat třeba další čtyři roky.

Naše reakce musí směřovat k tomu, aby se problém vyřešil co nejdřív po volbách. Zájem o řešení deklarovaly všechny politické strany, takže se musí najít rychlá cesta ven. I přes současnou protikampaň hodnou Rudého práva z roku 77, která se nás snaží stavět do světla vyčuraných zazobaných škemrálků o kousek měšce. Vlastní princip podpory české filmové kultury zůstal uškvařený na dně varné kádinky.

Přes ODS je ale novela v této podobě neprůchodná, a kdo ví, jak dopadnou volby. ODS se v kulturním výboru stavěla k novele velmi dlouho konstruktivně. Největší překážkou bylo, že chtěla, aby v ní kromě soukromých zdrojů byla zanesena i přímá podpora státu.

Vy jako producent točíte filmy Jana Hřebejka, i vaše Želary jsou úspěšné, ze stávajícího fondu jste dostávali z hlediska množství peněz, které tam jsou, dobré dotace. Přesto jste v čele právě vy a producent Pavel Strnad, který je na tom podobně.

Ty dobré dotace činí v průměru zhruba šest procent rozpočtu filmu! Ale z toho, co je, jsme opravdu na každý projekt kromě Pelíšků nějaký grant dostali. Z podpořených filmů se krom jiného urodily dvě nominace na Oscara a distribuce po celém světě, takže netrpím pocitem, že bychom tu podporu dostali jako protekční budiž k ničemové. Myslím, že naše filmy reprezentují i naši republiku.

Peníze jsme neprojedli, vložili jsme je do výroby. Pokud jde o mě a Pavla Strnada, do prezidia APA nás spolu s Helenou Uldrichovou delegovala valná hromada. Je tedy nasnadě, že jsme si novelu vzali za svou jako úkol nejdůležitější pro českou kinematografii. Proto jsou naše tváře víc vidět. Řekli jsme si, že to letos děláme naposledy, že karlovarský festival bude vyvrcholením, že se nám společně aspoň částečně něco podařilo. Beru jako svou osobní prohru, že tomu tak není. Nastal čas, abychom za naše úsilí složili kolegům účty. Podepsat je můžou ti poslanci koalice, kteří nehlasovali proti vetu, i když byli v Parlamentu.

Uvažujete o tom, že na protest stáhnete svůj, respektive Hřebejkův nový film Kráska v nesnázích z karlovarského festivalu. Uděláte to, a pokud ano, co tím sledujete?

Dětinské, hloupé, směšné, nekonstruktivní, zbabělé... vyslechl jsem si na toto téma už spoustu přívlastků. Jsem rád, že jsme se s festivalem shodli, že nejde o gesto vydírání či nátlaku právě na ně. Informační embargo jsme prodloužili na týden po volbách. Může se stát, že naším společným guru bude třeba právě festival a jeho prezident: kredit a respekt je nasnadě a nemá máslo na hlavě. Jako kdekdo... Ale aby bylo jasno, nechystám se sklapnout podpatky a zalézt do nory, český film prohrál jen jednu hodně upachtěnou bitvičku.