Hra zachycuje manželství dvou sester, které povodňová evakuace svedla po letech pod rodnou střechu. Zatímco Tereza právě přišla na nevěru svého manžela, Miriam čeká dítě, jehož otcem není její muž, což ale nikdo zpřítomných zpočátku netuší. Mezi oběma sestrami to jiskří dávnou i současnou rivalitou, manželé jsou spíše přihlížeči a nechtěným svědkem všeho dění se stává hluchoněmý mladík nacházející v domě dočasný povodňový azyl.

Nellis umí napsat vtipně pointovaný dialog o banálních záležitostech. Přesto její hra občas nudí, občas se noří do banality víc, než je únosné, a občas působí chtěně - retrovstupy mrtvých rodičů nepřinášejí kromě humoru nic podstatného a samotná povodeň je jen kulisou a motivem, jak dostat postavy k sobě.

Jako režisérka zůstala Nellis v zajetí svého textu a filmově-televizního "sitcomového" vidění. Hereckému obsazení jednoznačně dominuje výborná Magdaléna Sidonová, která v roli Terezy umí být nesnesitelná i politováníhodná, naivní i chladně vypočítavá. Pavel Liška vytváří v manželovi Miriam dalšího ze svých bezbranně dojemných "idiotů", jen by se měl už konečně naučit mluvit tak, aby ho bylo i zjedenácté řady komorního Zábradlí slyšet, neřkuli dokonce rozumět tomu, co říká. I když do Zelenkových podivínů mají Záplavy daleko, přesto při troše dramaturgické pomoci a nápaditější režii mají šanci na inscenování i na dalších domácích scénách.

Alice Nellis: Záplavy, Režie Alice Nellis, scéna: Martin Černý, kostýmy Kateřina Štefková. Premiéra 14. 5. 2006 v Divadle Na zábradlí.