U jeho rakve se vystřídali jako čestná stráž kolegové - a to jak ti, kteří s ním tvořili slavnou minulost opery Národního divadla - mj. Libuše Domanínská -, tak i současní sólisté operního souboru i přední herci činohry, dirigenti, režiséři, sbormistři a další umělci. Jeviště Národního divadla tonulo v záplavě květin - tak, jako tomu bývalo při Žídkových premiérách.

Ostatně Mistrův hlas dominoval i jeho "poslednímu představení". Z nahrávky zazněla část Dvořákova oratoria Stabat Mater s jeho tenorovým sólem, v Žídkově nezapomenutelném podání vyslechli smuteční hosté píseň Když zavítá máj ze Smetanovy opery Dvě vdovy, nemohl scházet ani jeho Jeník z Prodané nevěsty spolu s Kecalem Eduarda Hakena a nakonec zazněl závěr Dvořákovy Rusalky, v němž tolikrát pro diváky Žídkův Princ "umíral šťasten" v loktech ubohé Rusalky....Smuteční hosté si znovu uvědomili, jak lahodným, krásným a cituplným lyrickým tenorem Žídek vládl. A je dobře, že si jeho hlas budou moci připomínat i další generace.

Silná osobnost i prostý člověk

Za vedení Národního divadla se s Mistrem rozloučil ředitel ND Daniel Dvořák a šéf opery Jiří Nekvasil, kteří připomněli Žídkův umělecký životopis, oddaný službě českému opernímu umění. Žídkův lidský profil přiblížil ve svém krátkém vystoupení teatrolog a předseda Jednoty hudebního divadla Josef Herman, který mj. řekl: "Operní postavy, které Mistr Žídek ztvárnil, nesly punc jeho myšlení a jeho dvou povahových rysů, které se zpravidla vylučují: byl silnou osobností s přirozenou autoritou a zároveň prostým člověkem, který měl pochopení pro druhé lidi a nejobyčejnější věci. /.../ Zemřel v něm krásný člověk, ale nezemřela jeho osobnost. Bez ní si už českou operu nelze představit."

Dvě z Biblických písní Antonína Dvořáka zazpíval na rozloučenou s Mistrem Žídkem sólista opery ND Luděk Vele za doprovodu Orchestru Národního divadla, který pod taktovkou Přemysla Charváta zahrál mj. i smuteční hudbu z Fibichovy opery Nevěsta messinská.