Poté, co angažovaná skupina ochránců zvířat pronikne do laboratoře, kde vědci týrají opice, a osvobodí zajaté primáty, nastane v Británii katastrofa. Opice, předtím nakažené virem zuřivosti, přenesou na člověka nákazu, která z lidských bytostí učiní během deseti dvaceti vteřin vzteklé, vraždící bestie a zombie. A 28 dní poté se v nemocnici ve vylidněném Londýně, v Británii, odkud zmizela vláda, nevycházejí noviny, ani nevysílá televize, probudí z kómatu mladý Jim (Cillian Murphy)...

Příběh "postmoderně" spojuje rozdílné "pokleslé" žánry, z nichž vzniká koláž apokalyptického scifi a krvavého hororu, který se zároveň tváří i "společensky závažně". Sám scenárista a spisovatel Alex Garland (napsal u nás dobře známý román Pláž) k tomu uvedl: "Dívám se na to jako na druh válečného filmu, který prošel sedmdesáti filmy zombie a britskou literaturou science fiction, zejména J. G. Ballardem a Johnem Wyndhamem."

Něco mezi AIDSem, SARSem a zuřivostí

Je vidět, že se tvůrci při míchání tohoto koktejlu dobře bavili. Když se Jim objeví v pyžamu v prázdných ulicích britské metropole, připomíná film chvíli úzkostný hudební klip z "poatomového světa". V kostele plném mrtvol, kde hrdinu ohrožuje farář - zombie, se hraje na temné, gotické motivy. Jakmile se Jim seznámí s dvojicí osamocených "samurajských" zachránců, černoškou Selenou (Naomie Harrisová) a Henrym (Christopher Eccleston), vzpomeneme si na klasický horor Noc oživlých mrtvol, v němž postavy pronásledují podobně zuřivé lidské obludy. Jen tihle nevstali z hrobu, zato je postihl vir - něco mezi AIDSem, SARSem, psychotickou zuřivostí a kdoví čím ještě dalším. Vždyť před nemocnými utíkají i krysy.

Taxikář a vzorný otec Frank (zde jediný známější herec Brendan Gleeson - Statečné srdce, Gangy v New Yorku) s miloučkou dcerou Hannah (Megan Burnsová), které parta objeví v zabarikádovaném panelovém domě, do příběhu vnáší trochu sentimentu a sladkých rodinných citů. Pochopíme, jak je těžké žít bez maminky, která zavařovala tak dobrou zeleninu - navíc v domě, kde nejen že neteče voda, ale kde hrozí, že sousedi vás třeba i sežerou.

Jejich následující společná cesta na sever k vojenským zachráncům přináší další scenáristická kouzla. Frank je chvíli komickým gerojem, který dovede zastoupit i hever od auta a nakupování v opuštěném supermarketu má taky něco do sebe. Ale co v takovém beznadějném světě dělat, ptají se tvůrci prostřednictvím Jima: "Najít lék nebo si zašukat?"

Paradoxně opravdový film

Ono setkání s četou "zdravých" vojáků se totiž pěkně zvrtne. Příchod dvou žen hned v mužstvu rozhýbe ty nejsmělejší fantazie - film je chvílemi i psychologickým dramatem. Naštěstí je tu Jim, který po cestě dospívá ze vzrostlého, lehkomyslného fracka v pravého muže a který Hannah i Selenu před hromadným znásilněním zachrání způsobem, jaký by mu mohl závidět dnes už zestárlý Rambo. Ovšem ruku na srdce, tehdy už film ztrácí...

Tolik k temné, zneklidňující pohádce, která, jak vidno, je stejně dráždivá jako hororově úzkostná. A jak to tak bývá, má i své morální poučení, a to nejen v tom, že varuje před nebezpečnými pokusy na zvířátkách. Jenže to je spíše pro chytré hlavy, aby na to přišly samy. Když odečteme posledních deset minut filmu, kdy už ironie (a šílenství) tvůrců vůči příběhu překračuje všechny hranice, nelze přehlédnout, že režisérovi Boylovi se podařila zajímavá věc.

Míchanici pokleslých i futuristických žánrů a umělých příběhů zasadil do poměrně autentického, současného prostředí. Nepříliš známí herci své postavy hrají syrově, pravdivě, téměř jako v anglickém sociálním filmu. Nejsou to v pravém slova smyslu "hrdinové" a nadlidi typu Bruce Willise, kteří dovedou zachránit celý svět. Působí opravdově, stejně jako paradoxně i většina tohoto film. Ale co si budeme na závěr nalhávat, je pro otrlejší diváky, kteří mají pevné nervy, něco v kině vydrží a neučůrávají, když na plátně třeba vyskočí zombie se zarudlýma očima.

28 dní poté

Nizozemí/UK/USA (2002).

Režie: Danny Boyle, scénář: Alex Garland, kamera: Anthony Dod Mantle, hudba: John Murphy.