"Souvisí s tím, že většinu textů napsala moje bývalá žena Zuzana a je v nich tedy ženský pohled," vysvětluje Michal Němec a dodává: "Ženský element by na desce neměl chybět. U některých skladeb bylo jasně dáno, kdo je bude zpívat, což je případ Ej horo s Homolovou. Také u ve dvou písních, na nichž jsem se domluvil s Ivou Bittovou, jsem si nedokázal představit, že by je zpíval někdo jiný, což byl i případ Báry Hrzánové v Bleděmodrém červnu. Ale když už byly zpěvačky ve studiu, tak většinou nazpívaly i další písně."

Michal Němec se však nedomnívá, že by to vadilo koncertnímu uvádění písní, protože ve většině je vedle ženského hlasu přítomen i mužský.

Písničkové ladění alba však neznamená, že by se skupina, která letos oslaví čtvrtstoletí existence, vzdávala experimentálnějších poloh: "Chtěli jsme dodržet, že písničkové desky střídáme s alternativnějšími. Předchozím albem byla Mumlava. Ta sice byla uhlazenější, ale nyní chystáme desku navazující na Babu AguMachalaj."

I na koncertech se Jablkoň udržuje obě polohy, přičemž se snaží repertoár přizpůsobovat publiku. "Kde je folkové, tam hrajeme folkově, ale i jemu zahrajeme něco experimentálního, aby se to naučilo poslouchat. Také rockově alternativnímu publiku dáme nějakou folkovou píseň," říká Michal Němec. "Dokonce i v zahraničí, kde hrajeme především instrumentálky, zařadíme pár zpívaných písní, aby si užili češtiny."