Hlavní obsah

Cannes: Babel v čele soutěžního pelotonu

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Otázka "Máte připravenu řeč pro přebírání Zlaté palmy?", která zazněla na tiskové konferenci po úterní projekci filmu Babel, je snad nekorektní z hlediska pověrčivosti, zato zcela na místě, pokud jde o kvality zmíněného filmu. Jeho režisér Alejandro Gonzáles Inárritu na ni reagoval vcelku logicky: "Žádnou řeč připravenou nemám, jsem šťasten, že se vám film líbil, ale vyznávám filozofii ,nic nečekat."

Článek

Nicméně třetí snímek tohoto mexického filmaře po předchozích Amores Perros a 21 gramů definitivně potvrdil, že jde o tvůrce mimořádného talentu.

Film o (ne)komunikaci

Film Babel vypovídá o životě a lidské (ne)komunikaci jako podstatě dění s nevídanou působivostí, inteligencí a důvtipem. Puška, která se záhy objeví na scéně a podle zákonů dramatu v pravou chvíli vystřelí, rozpoutá řetězec událostí na různých místech světa (Maroko, Tokio, Mexiko), které mají svou přísnou logiku ve výchozí myšlence filmu: není podstatná jazyková ani sociální bariéra, není dokonce důležité, jestli jsme schopni slyšet a vydávat zvuky, jde o to, jestli si dokážeme rozumět jako lidé. Tím nejpodstatnějším jsou naše srdce, ale také předsudky, konvence, (ne)dostatek soucitu a lásky.

"Dotek ruky umí být výmluvnější než spousta slov, jsme-li ho schopni," řekl k tomu Inárritu. Ve třech příbězích, vzájemně prolnutých šikovnou a nevtíravou konstrukcí, navíc Innáritu prokázal úžasné režijní schopnosti, když dokázal vyrovnat herecké výkony hvězd, jakými jsou Cate Blanchetová, Brad Pitt a Gael García Bernal, s herci neznámými a neherci včetně dětí, z nichž Boubker Ait El Caid v Cannes řekl: "Hrát ve filmu bylo zábavné, ale je to taky hrozně těžké. Musel jsem se učit text, musel jsem ho říkat, a ještě hrát."

Hvězdy tu přitom nemají větší role než ostatní, zdá se, že jako Woody Allen se také Inárritu stane tím, v jehož filmech i herci velkých hlavních rolí rádi přijmou malou úlohu k "vylepšení" vlastní filmografie.

Mexiko, Maroko a Japonsko

Brad Pitt do Cannes nepřijel, ale stálo mu za to poslat e-mail, kde napsal, jak byl rád, že mohl v Babelovi hrát, a poblahopřál všem, kdo se na něm podíleli. Mnozí z nich se přitom díky třem liniím filmu viděli v Cannes poprvé, ale všichni byli výborně naloženi a navzájem nešetřili chválou. "Ten film nás spojuje," řekla Blanchetová a o práci s Pittem dodala: "Scéna, kdy telefonuje se svými dětmi, patří mezi nejemocionálnější, jaké jsem kdy viděla." Hrají spolu v "marocké" části filmu manžele, kteří chtějí svou krizi vyřešit cestou do exotické země, ale zažijí "dobrodružství" docela jiného druhu, než čekali.

"V tom filmu je spousta věcí, které se mě dotýkají - vztahy mezi rodiči a dětmi i rodiči navzájem," řekla Blanchetová. A proč se film odehrává vedle Inárritova rodného Mexika zrovna v Maroku a Japonsku? "Po Maroku jsem cestoval, prožil jsem tam jedny ze svých nejhezčích dnů a v Japonsku jsem byl na festivalu s Amores Perros a zamiloval jsem se do japonské civilizace, do té úžasné kombinace futurismu a tradicionalismu," řekl Inárritu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám