Jak se vám líbí na festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně?

Je to krása. Českou republiku jsem vůbec neznal, jsem ze všeho velmi mile překvapený. Třeba z toho, jak laskaví tu jsou lidé. A na festivalu vládne velmi příjemná atmosféra. Rozhodl jsem se, že jakmile přijedu zpátky do Francie, začnu se učit česky. A potom natočím nový díl četníků ze Saint-Tropez. Bude se odehrávat v České republice.

Právě četnické příběhy vás asi nejvíce proslavily.

Filmy o četnících proslavily také Saint-Tropez, a to po celém světě. Jejich strážnice se stala velkou turistickou atrakcí.

Co děláte dnes? Hrajete ještě?

Ne. Jsem už ve věku, kdy nic nehledám. Před rokem mě před divadlem oslovil osmadvacetiletý mladík a zeptal se, jestli vím, v kolika filmech jsem hrál. Nevěděl jsem to. Řekl mi, že jich celkem bylo 133, že zná do detailu celou moji kariéru. Ukázal mi seznam filmů, kde bylo také přesně napsáno, kdo film točil a s kým vším jsem tam hrál. Dozvěděl jsem se tak, že během jednoho roku jsem natočil třeba šest filmů.

Na co jste přitom myslel?

Nejsem nijak namyšlený, ale uvědomil jsem si, jak to bylo všechno skvělé. Jsem jinak líný člověk. Nedokážu si například najednou zapamatovat dvě divadelní hry jako můj kolega Michel Galabru, kterého za to velmi obdivuju. Ale zároveň si myslím, že takový líný člověk se nikdy nenudí.

Jak to?

Mám se čím zabavit. Miluju třeba zvířata. Doma mám papouška, který na mě místo pozdravu volá: Chceš si zatancovat? Už netančím, ale jinak jsem spokojený. Pětkrát jsem se oženil, z toho dvakrát se stejnou ženou. Žena je pro herce velmi důležitá.