"Všechno, pro co jsem se obětoval, jsem ztratil," stěžuje si hlavní hrdina Yaser, otec lehkomyslné dcery, který po letech "normálního" života v manželství našel sám sebe v sexuálním vztahu k mužskému partnerovi. "Ani mne si nikdo neváží, rodiče ani sourozenci," přitakává Yaserovi jeho partner.

V žádném z pěti dílů nepustil režisér Rafael Cheito González jedinou "lechtivou" scénu, která by ukázala fyzický kontakt dvou mužů a mohla tak pobouřit oficiální morálku. Neoficiálně je totiž homosexualita a sexuální otevřenost na Kubě - tak jako v mnoha dalších zemích tropické Ameriky -poměrně akceptovaná. Před půl stoletím byla Kuba "nevěstincem" amerických turistů a i když Castro prostituci nemilosrdně likvidoval, v posledních letech s rozvojem turistického ruchu se zase vrátila.

Stejně tak homosexualita: Ještě před třemi desetiletími byla pokládána za "kontrarevoluční" a gayové byli posílání do pracovních táborů, v lepším případě léčeni. Dnes už není nic výjimečného vidět na havanském nábřeží Malecón i za bílého dne dvojice mužů, držících se za ruce. Gayové a lesbičky už sice nejsou pronásledováni, ale společnost je vytlačuje na okraj a veřejně izoluje. Získat povolení ke změně pohlaví je pro transexuály téměř nemožné.

Vedli je k jiné morálce

Telenovela La otra cara de la luna se v hlavní dějové linii točí kolem oslavy quince (15. narozenin - tradiční celoamerická hranice pro formální vstup do společnosti) Yaserovy dcery Amandy. Rodiče ji považují málem za panenku, zatímco dívka "už poznala lásku a užívá si ji bez ohledu na číhající nebezpečí" v partě se dvěma vrstevníky, představujícími "naprostý protipól všeho, co čekáme od dnešní mládeže" (Tribuna), a se svou vulgární spolužačkou Yaminou.

Sebepoznání Amandina otce Yasera jako bisexuála je prezentováno jen skrze dlouhé konverzační scény s jeho přítelem. "Nesleduji to, ale moje žena ano," říká penzista v havanském parku. "Mě se nelíbí hrubosti, které říkají - nemůžu si na to zvyknout, protože když my jsme byli mladí, vedli nás k jiné morálce." "Je dobře, že to dávají," oponuje mu paní středního věku. "Ať lidi, hlavně mládež ví, kam by se mohla dostat, k té homosexualitě."

Tabu padlo

"Lidé si myslí, že jsem sám gay," směje se představitel bisexuála Yasera Rafael Lahera. Uvést tak delikátní téma v tak machistické (chlapácké, samčí) společnosti, jako je na Kubě, podle něj vyžadovalo od vedení televize odvahu. On sám na roli doplatil - přišel o další nabídky, protože filmaři nechtěli, aby v jejich snímcích hrál "známý" homosexuál.

Ačkoliv v kubánském filmovém institutu už v roce 1993 vznikl slavný snímek Jahody a čokoláda (Fresa y Chocolate ) o zapovězené lásce již staršího dekadentního estéta Diega a zapáleného naivního svazáka Davida, nominovaný o rok později na cenu Americké Akademie - Oscara - za nejlepší zahraniční film, kubánská televize jej nikdy neuvedla. Nyní však tabu mlčení o homosexualitě porušila a recenzenti vesměs novelu i herce chválí. A protože podle znalců se na Kubě nikdy nic nestane bez vědomí nejvyšších míst, může to být dobrým znamením. Optimisté mohou věřit, že nejen pro filmaře a homosexuály.