Článek
Perský pochází z rodiny negramotné dojičky krav a traktoristy, který skončil sebevraždou. Ve třinácti se z vesnice u Prostějova přestěhoval s matkou do Prahy a rozhodl se podmanit si svět: Jeho fantazie a intelekt, ale také nesmírné sebevědomí a okouzlení možností formovat si skutečnost podle sebe ho po pomyslném žebříčku postrkovaly stále výš v podsvětní hierarchii.
V knize ovšem dává nahlédnout nejen do života pražské galerky a do její hantýrky, již obohatil o řadu vlastních slov, ale také do pobytů ve vězeňské cele, kde strávil čtrnáct let. Jeho osobnostní naladění mu ovšem ani na okamžik nedovolilo si stýskat nebo stěžovat, všechno přijímal coby zázrak a novou radostnou zkušenost.
V sedmatřiceti prozřel a stal se z něj asketa, který pravidelně medituje, uvažuje, že založí "výzkumný ústav zločinu", a skrz svoje spisy, které živí výhradně vlastními zážitky, chce šířit světlo mezi ostatní zločince. Podobně si v počátcích své spisovatelské dráhy počínal světoznámý Paulo Coelho, dnes uvízlý na mělčině rutinního patosu. Těžko soudit, kam se s dalšími knížkami posune Zdeněk Perský. Zatím je jeho největší literární kvalitou právě spisovatelská bezelstnost a neambicióznost.
Zdeněk Perský: Kde domov můj, Divus 2006, 400 stran