Článek
Z kultovní divadelní hry, která měla premiéru v roce 1996 na Broadwayi, Šuríová převzala tři monology Enslerové o rozkoši a lásce, masturbaci a znásilnění. Ty doplnila o devět vlastních monologů, pro které čerpala z rozhovorů s libanonskými ženami a svou hru pak nazvala Ženské hovory.
Šuríová nechtěla své krajany šokovat, nýbrž je povzbudit k tomu, aby otevřeně hovořili o sexualitě a problémech žen. "Chtěla jsem prolomit tabu, zakazující otevřeně mluvit o pohlavních orgánech," řekla režisérka, která musela napřed překonat mnohé překážky, než se před třemi týdny dočkala premiéry své hry.
Nejprve její rukopis musel schválit státní cenzurní úřadu. "Musela jsem to rok a půl znovu a znovu přepisovat," říká. Ani výběr hereček nebyl snadný. Mnohé totiž účinkování v Ženských hovorech odmítly po přečtení textu, který je z jejich pohledu příliš explicitní.
Po velkém úspěchu v Bejrútu by nyní Šuríová chtěla uvést svou hru i v dalších arabských zemích. Je si ale vědoma toho, že Libanon je v mnoha ohledech nejliberálnější zemí arabského světa a že v řadě jiných států by ztroskotala buď na cenzuře nebo na odporu islamistických skupin.
Hra americké autorky a režisérky Eve Enslerové vznikla na základě rozhovorů s dvěma stovkami žen různého věku, sociálního postavení, národnosti a vyznání a vypráví příběhy nejen veselé, ale i o utrpení, zmrzačení a znásilnění. Hra Eve Enslerové Vagina Monology slaví i úspěchy na prknech českých divadel.