Ústav se snažil přesvědčit soud o tom, že práva na používání ochranných známek zasahovaly do autorských práv, která zdědil po Skupovi. Známky ale zaregistroval v roce 1994 Skupův nástupce Miloš Kirschner, po jehož smrti je zdědila jeho manželka a současná ředitelka divadla Helena Štáchová.

Soud proto zkoumal, kdo je vlastně autorem loutek. Plzeňský sociální ústav tvrdil, že autorem byl jednoznačně Josef Skupa, tudíž jsou práva na legendární dřevěné postavičky součástí jeho dědictví. Soud nakonec souhlasil se Štáchovou, která za autory loutek považuje řezbáře Karla a Gustava Noskovy. Pravomocného rozsudku se Hurvínek se Spejblem dočkali po osmi letech sporu.

Skupův náčrtek prý řezbáře neinspiroval

Josef Skupa dal řezbáři Noskovi v roce 1919 náčrtek podoby loutky, která měla nahradit Kašpárka. Nosek o rok později vyrobil loutku Spejbla. Podle právničky ústavu byl jeho inspirací právě Skupův náčrtek. Právník divadla Miroslav Novotný ale namítl, že Noskova loutka nebyla Skupovu náčrtku vůbec podobná. Z některých písemností podle něj vyplývá, že Nosek na realizaci Skupovy představy neměl vhodné náčiní. Skupovi prý také řekl, že by se takové loutky děti bály, hovořil o zrůdě či dokonce monstru.