Roman Běloř: Festival se nechce publiku podbízet

Pravděpodobně bych jej popsal jako tradiční festival, který na jedné straně sebevědomě bilancuje 60 let své existence odkazem na vlastní historii, na straně druhé přemýšlí o své budoucnosti a řeší věčný rébus, jak získat přízeň publika bez podbízení a populismu.

Oslavou je zahajovací koncert připadající na "nezvyklé" datum 11. května, které je současnou replikou úplně prvního koncertu festivalu z 11. května 1946 s taktéž "nezvyklým" programem ze skladeb J. B. Foerstera, Otakara Ostrčila a Antonína Dvořáka. "Retro" styl zahajovacího koncertu je podtržen vydáním speciálního programu, který tvoří aktualizované faksimile programu z roku 1946 s pozdravem prezidenta Beneše na úvodní stránce. Co bude dramaturgicky určující pro letošní ročník ?

Pražské jaro zůstává klasickým festivalem se širokým programovým záběrem, v jehož rámci je v tomto roce zřejmé tematické zaměření na odkaz W. A. Mozarta a Dmitrije Šostakoviče. Festival rovněž programově připomíná naši úzkou provázanost se slovenským hudebním životem. Lze též vysledovat akcent na některé další skladatelské osobnosti - např. Jaroslava Ježka a Arnolda Schönberga. Při loňském ročníku bylo festivalu trochu vyčítáno, že začíná konkurovat sám sobě množstvím koncertů a akcí. Jak jste na to letos reagovali?

Tento komentář vznikl na půdě samotného festivalu jako reflexe některých negativních efektů koncentrace významných koncertů do jednoho či dvou po sobě jdoucích dní. Publikum pak řeší dilema, který koncert zvolit, a návštěvnost některých koncertů trpí. Snažíme se těmto situacím vyhnout, ale je to možné jen zčásti. Praha, jako město, které se definuje jako kulturní metropole, by však dva nebo i tři významné koncerty během jednoho večera měla vstřebat.

Lidé si kupují vstupenky stále častěji na poslední chvíli. Třetina koncertů je vyprodána, další třetina k tomu nemá daleko, poslední třetina je pohodlně k dostání. Avšak mnozí z těch, kdo váhají, mohou přijít o možnost širšího výběru a budou postaveni před hotovou věc v podobě několika málo dostupných koncertů, které i přes výbornou úroveň nemusejí vyhovovat jejich zálibám či zájmům.

Oba uvedené nové pořadatelské segmenty se osvědčily, zejména zájem mladých posluchačů o koncerty jejich vrstevníků při matiné je pro nás radostí. Zájem o nokturna kolísá, ale jejich postupné etablování je zřejmé. Zastoupení méně obvyklých hudebních typů (jazzu, etnické hudby atp.) zpestřuje festival, ale neznamená vystoupení festivalu z rámce klasické hudby, která je základem jeho identity.

Všechny programy znám od jejich vzniku a jsem přesvědčen, že každý je něčím atraktivní. Jako doporučení z dosud dostupných koncertů bych volil recitál Bernardy Finkové, která dnes patří k nejvýznamnějším světovým zpěvačkám. Slovenská filharmonie se skvělým pianistou Borisem Berezovským se rovněž bude snažit v Praze vytáhnout, k čemuž jí bude pravděpodobně inspirovat přítomnost českého i slovenského prezidenta. Houslový virtuóz Shlomo Mintz se představí také jako mistr hry na violu. Nástroje vymění o přestávce koncertu. Třem pražským symfonickým orchestrům velmi dobře konkuruje Brněnská filharmonie, na jejímž programu je atraktivní koncert pro dva klavíry Luboše Fišera, Symfonická báseň Jaroslava Ježka a Šostakovičova patnáctá symfonie. Skvělý program.