Povězme to hned z kraje: kontroverzního v té knize není zhola nic, básnického naštěstí ano. Kocábová se na sto padesáti stranách pokusila načrtnout paralelní vesmír, snad království, ve kterém skutečnost vytvářejí pouze smysly anebo ji supluje virtuální realita. Bezuzdné sexuální a drogové výlety, kterým obyvatelé této říše věnují veškerý čas, autorka líčí v expresivním řečovém proudu a důraz klade na naturalismus jednotlivých scén, z nichž je novela pospojována.

Chybí pravidla i vlastní zkušenosti

Zřejmě proto, že "život v monarchově rezidenci nemá žádná pravidla", jak Kocábová píše, nemá pravidla ani její psaní. Za prvé: próza i přes jistou vnitřní dynamiku zcela postrádá tvar a v návalech slovní hmoty nenacházíme žádnou dějovou linii, která by čtenáře dokázala provést labyrintem textu. V tomto ohledu je odkaz na inspiraci postmoderní literární estetikou, jak naznačuje záložka, příliš laciným argumentem.

Za druhé: Kocábová zpracovává téma, se kterým podle vlastních slov nemá vůbec žádnou osobní zkušenost. Stačí srovnat její psaní třeba s díly Williama Burroughse, Huberta Selbyho nebo Nicka Cavea, aby vynikla tezovitost a umělost autorčiných nihilisticky velkohubých sentencí typu "jediný, co dává smysl, je fakt, že všechno je jedno veliký hovno" nebo "sereme na všechno, všechno na nás začalo jebat první, tak na to máme právo".

Kocábová má cit pro metaforu 

Daleko víc než text jako celek Kocábová zvládá poetickou zkratku. V knize Monarcha Absint nalezneme celou řadu intenzivních sekvencí, obrazů nebo metafor, v nichž autorka naprosto přirozeně rozrušuje hranici mezi realitou a halucinací nebo snovým výjevem, mezi dnem a nocí, žitím a smrtí. Také v těchto momentech se její psaní stáčí především k symbolům fyzického rozkladu a smrti, ale někdy stránku prořízne i překvapivě čirá symbolika vitality a života: třeba v obraze obilných lánů, v nichž klasy nerodí zrna, ale lidské plody.

Literární snažení Natálie Kocábové si žádá čas. Čas na to, vypsat se z prvotního okouzlení slovem na papíře, čas naučit se strukturovat vyprávění, čas získat odstup od tématu. Nemusí to být marné čekání. To nejdůležitější - poezie - totiž autorce zřejmě nechybí.

Natálie Kocábová: Monarcha Absint, edice Česká próza, svazek 4., Mladá fronta, Praha 2003, 152 strany.