Jisté je, že von Trierovy filmy neodpovídají vkusu většinového publika. Na to jsou příliš komplikované, vážné a v neposlední řadě - krutě, mrazivě pravdivé.

V neděli 30. dubna mu bude padesát. Ve svých snímcích nechává von Trier vyplouvat na povrch lidské touhy, vášně a pudy. Ukazuje divákovi, jak tenká civilizační slupka dělí člověka od toho, aby se z něj stalo bezohledná bestie, zneužívající ostatní pouze ve svůj vlastní prospěch. Některé von Trierovy pointy a závěry mohou diváka znechutit, zmást nebo šokovat, ale to je právě jejich účel. Slovy samotného autora: "Provokace je cesta, jak přimět lidi přemýšlet."

Veřejnost provokuje vědomě a rád. Ač je prý introvert, neobvykle otevřeně hovoří o své podivné rodině i svých potížích s fobiemi a užíváním různých léků. Tvrdí, že filmy točí proto, aby se zbavil destruktivní energie, která by se jinak obrátila proti němu samotnému. Ve své tvorbě záměrně boří zažité představy o filmové práci a rozhodně si neklade malé cíle. Umínil si, že nebude horší než jeho velký vzor Ingmar Bergman a natočí podobně jako on "dvě nebo tři slavné trilogie", neboť prý nabízejí možnost "podívat se na jednu věc z více úhlů".

Zatím se mu podařilo dokončit trojdílnou sérii Zlaté srdce o postavení žen (snímky Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách) a dva filmy ze zamýšlené trilogie o Americe v době hospodářské krize - Dogville a Manderlay. Ve svých posledních dvou snímcích von Trier revolučně redukoval filmovou scénu na temné jeviště a kulisy na několik čar na podlaze. Odebral tím divákovi možnost rozptylovat se vizuálními efekty a nabídl mu za to neobvykle ostrý vhled do nitra příběhu a jeho postav, ne nepodobný laboratornímu zkoumání živočichů v akváriu.

Autor v obou dílech nemilosrdně kritizuje americké (v širším slova smyslu obecné) společenské poměry a mezilidské vztahy - v Dogville především zažitý strach z neznáma a cizích přistěhovalců, v Manderlay pak bezmyšlenkovitou snahu vnucovat vlastní kulturní a právní zvyklosti jiným lidem. Zajímavé je, že von Trier v Americe nikdy nebyl a ani se tam nijak zvlášť nechystá - mimo jiné proto, že má silný odpor k cestování, zejména k létání.

Svoji odlišnost od ostatních si von Trier zřejmě uvědomoval už v dětství, stráveném se svými excentrickými rodiči. Oba byli ateisté a levicoví intelektuálové a údajně mu odmala ponechávali takovou volnost, že ho to až traumatizovalo. Později prý Larsovi matka svěřila, že není synem svého otce, ale umělce, kterým se nechala oplodnit, aby syn zdědil jeho geny.

Spolužáci ve škole jej prý šikanovali a dobře nevycházel ani s autoritami. Studia přerušil, a když se k nim vrátil, získal prý jediný poznatek: "Co mě učí tihle idioti, já nikdy dělat nebudu".

Lars von Trier se narodil 30. dubna 1956 v Kodani. Mezi jeho umělecké vzory patří vedle Bergmanna například i Stanley Kubrick či Bertold Brecht, díla svých současných kolegů záměrně nesleduje a prohlašuje, že "inspirace je jiné jméno pro krádež". Na svém kontě má řadu celovečerních filmů, proslavil se však i vyhlášením uměleckého manifestu Dogma 95, televizním seriálem Království a řadou menších komerčních projektů. Von Trier má celou sbírku prestižních, především evropských filmových cen.