Na filmu Láska včera, dnes a zítra se podílela jako autorka také vaše dcera Olga Špátová. Kterou z vás napadlo film natočit?

Ani jednu, nápad přinesl můj syn Jakub Sommer, s nímž často spolupracuji. Hned potom jsme si uvědomili, že by bylo zajímavé, kdybychom film natočily dvě a podívaly se na toto téma z pohledu matky a dcery, které dělí pětatřicet let. Zpočátku jsem chtěla prozkoumat rozdíly ve vztazích mezi lidmi různých generací, takže mám ve své polovině filmu manžele narozené za první republiky i v osmdesátých letech.

V té době se měla vdávat dcera mé kamarádky, takže jsem natočila mladý zamilovaný pár, žádost o ruku, svatbu a pak také události, které tehdy nikdo nepředpokládal: do roka se ti dva rozváděli.

Film tvoří dvě téměř stejně dlouhé části. Jak vznikal - konzultovaly jste s dcerou postup, výběr účastníků, výslednou podobu svých částí?

Ne, začaly jsme točit každá sama za sebe a spolu jsme o tom vlastně téměř nemluvily. Od svého původního záměru natočit sociologičtěji laděný dokument jsem vprůběhu práce ustoupila a zvolila raději dokumentární esej o podobách lásky. Mám tam tedy páry různých generací, ale i feministku a dvojici gayů...

Předpokládaly jste, že pohled matky a dcery bude odlišný, už jen kvůli rozdílu věku a zkušeností, jenže se přece jen vzájemně ovlivňujete mnohem víc než kdokoli jiný. Ukázalo se, že jsou vaše postoje skutečně tak rozdílné?

Náš pohled na vztahy, tedy pohled civilní, ne filmařský, se liší zásadně. Já jsem už skeptická. Pokud se původní zamilovanost nepřerodí ve skutečnou lásku, která je plná bolesti, oběti, nedorozumění a zoufalství, pokud lidé nemůžou jít touto cestou dál, tak se vztah rozpadne. Moje dcera je ale ještě plná naděje a představ, že láska je na celý život a hory přenáší, zatímco já už vidím ty konce a nezaměňuji zamilovanost za lásku.

Nejeden vztah se rozpadl hlavně proto, že o lásce mají lidi odlišné představy. Co představuje lásku pro vás?

Já za lásku považuju především čin, proto je v mém filmu vozíčkářka, která žije se zdravým klukem, nebo křesťanská rodina s třemi adoptovanými dětmi, takže jich dohromady vychovává šest. Ale samozřejmě je ve filmu patrná i moje feministická nota. Sice tam nemám žádný příběh ženy mého věku, ale čtyřicetiletá Štěpánka, galeristka z Karlových Varů, s níž si naprosto rozumíme ve vztazích k mužům, mi ve filmu zastupuje názor všech žen mé generace, které už nechtějí žít jako jejich matky a babičky. Říká: muže mám ráda, ale nenechám se zotročit.

Z filmu vystupují do popředí i rozdílné postoje lidí k instituci manželství. Neuvažujete o tom, že byste se k svému původnímu záměru natočit sociologicky laděný dokument ještě vrátila?

Láska je natolik různorodé téma a nabízí tolik možností, že by to mohl být i dlouhodobější projekt. Láska je ale tak těžko uchopitelná, že mimořádně záleží na tom, jak k ní filmař přistoupí jako autor. Mohla bych o ní samozřejmě natočit další film a pak ještě další a další a každý by mohl být strukturovaný jinak...

Jenže dnes spíš uvažuji o tom, že se pustím do dalšího dílu O čem sní ženy, který by se týkal rovnoprávnosti žen a mužů. Nedávno jsem napsala i knihu O čem sní muži a teď mě víc zajímají také oni... Už jsem postoupila zase o něco dál. Nikdy se zbytečně nevracím.

Čím vás teď zaujali muži?

Máme sice svobodnou demokracii, ale pořád je v nás skrytý patriarchát. Je všude, ve společnosti, v politice... Ale myslím, že patriarchální vztahy jsem už zmapovala dost a ráda bych začala zaznamenávat nové trendy ve společnosti. Zajímá mě, jestli už v mladé generaci skutečně jsou ti "noví muži" jako jinde ve světě a jak to vidí české dívky.

Pětadvacetileté studentky si totiž stěžují, že nemůžou najít chlapa, protože nechtějí žít s žádným machem. Právě jsem natočila pro Febio film o otcích na mateřské dovolené. Ti moji tatínkové z toho byli tak nadšeni a tak si to užívali, že z otců na mateřské jsem nadšena a dnes tvrdím, že jsou lepší vychovatelé malých dětí než ženy - jsou hraví, děti učí.

Chystáte s dcerou nějaký další film?

Ano, dokonce brzy. Budu točit hodinový film o lidech, kteří přežili své děti, a Olga mi bude dělat kameramanku. To je pro mě hodně důležité téma, leží ve mně už od dětství. Mojí matce zemřely dvě děti a přihodilo se to i spoustě mých přátel. Chtěla bych, aby působil jako osvěta, jakási svépomocná skupina, kde by si ti lidé mohli vzájemně dodávat sílu. Samozřejmě to má smysl i pro ostatní, pro diváky. Film by měl vypovídat o tom, jak je člověk schopen se s touto tragédií vyrovnat nebo nevyrovnat. Může se totiž stát každému.

Premiéru dokumentu Olgy Sommerové a její dcery Olgy Špátové Láska včera, dnes a zítra odvysílá Česká televize ve čtvrtek od 20 hodin na programu ČT 2.