Na začátku se musím zmínit o jedné věci, která mě na G8 dost zarazila. Více než polovina písní na CD jsou coververze (Brenda Fassie, Natacha Atlas). Nedivil bych se tomu u interpretů typu Toma Jonese, u nichž už 40 let každý ví, co dokážou, ale poměrně neznámá česká skupina by na prvním standardním albu neměla prezentovat cizí songy více než vlastní. Neodsuzujme ale "gé osmičku" předčasně. Je na ní spousta jiných zajímavých věcí.

Celkově deska určitě potěšila, přinejmenším není tak odporně vlezlá a přeslazená jako většina současných médii protežovaných českých interpretů. Její eklektický styl vychází z africké hudby, amerického rhytm and blues a malinko přičichl i k jazzu. Občas probleskne nějaká bossanova a vůbec cokoliv, co může být ve world music, tam najdete.

Příjemně se poslouchá, protože členové skupiny opravdu umějí hrát. Základem je slušná basa a kytara a k tomu se pak přidávají různá ta cinkátka, klepátka, pípátka a také zpěv, který neohromí, ale není špatný. Souvislost s Posmrtnými zkušenostmi (nedávno měli novou desku Aither) se vnucuje, ať děláte co děláte. Skupiny bych označil za přibližně stejně dobré. G8 Transglobal je trochu méně zaměřena na etnické nástroje a je poněkud více "sexy" (to dělá ta funky basa), není ale zase tak originální jako "posmrtky". Každopádně stojí za pokus - ukázky písniček najdete na www.G8band.net.

G8 Transglobal: G8 Transglobal, N 11 Music Records/Sony BMG 2006