Co máte proti moderní fotografické technice, když jste snímky české země v knize Bohemia snímal na původních dřevěných aparátech s obrazem rozměru 13x18 a 18x24?

Začal jsem fotografovat před pětačtyřiceti lety, učil jsem se zvětšovat negativ a když mi to už šlo, tak přišla digitální technika. Samozřejmě jsem se o ni zajímal. U klasické fotografie jsem zůstal proto, že je sice obtížnější, ale daleko kvalitnější. Digitální fotografie je rychlá, levná, ekologická, ale není kvalitnější. Digitální fotoaparáty mě osvobodily od řady věcí, které si mohou druzí udělat sami, a já se mohu víc věnovat volné fotografii na klasický formát.

Takže jste se vrátil vlastně ke kvalitě?

Nikdy jsem s klasickou fotografií nepřestal, protože jsem nedokončil práci, kterou jsem si zadal. Využíval jsem formáty jako u knihy Bohemia, ale teď jsem přešel na formáty 24x30 nebo 24x34. Mají úplně jinou kvalitu tisku, aparát je klasický, matice veliká a já se mohu věnovat kompozici. Je to práce, které se nechci vzdát.

Jana Reichová, manželka a nakladatelka v jedné osobě, při předávání cen říkala, že jste měli doma velkou mapu, kam jste si píchal špendlíky. Volil jste je proto, abyste na některá místa nezapomněl, nebo jste si naopak vybíral?

Čechy moc dobře znám, dělal jsem barevné pohlednice i knihy, ale chtěl jsem snímat klasickou technikou věci a místa, která mě zajímala a nebylo by to na zakázku. Modré špendlíky znamenaly hotovo a červené, co mě ještě čeká.

Prošel jste republiku křížem krážem. Dá se říci, že vás některé místo oslovilo nejvíc?

Bylo jich hodně. Dělal jsem románský, gotický a barokní sloh a s nimi jsem skončil, protože do té doby se krajina budovala, okrašlovala a potom začala spíš technická civilizace, která měla jiné cíle. Zničilo se plno barokních věcí, sochy v krajině, zámky, objekty, které v krajině byly, dávaly jí duchovní smysl. Lidé se na to dívali a mě zajímalo, že jsem se v tom místě s aparátem ocitnul právě nyní a šlo o to, abych zachytil původní charakter místa. Abych nebyl jako turista, ale pronikl do prostoru.

Co vám ona místa, příroda v nich sama, vyprávěla?

Vždycky mě zajímala příroda i to, co s ní člověk udělal. Obdivoval jsem, že člověk žil s krajinou v harmonii, že ji "neobtěžoval". Onu harmonii dostanete do těla, když to prožijete. A jestliže jsem ten zážitek vyfotografoval a ono se to povedlo, tak jsem byl rád.

Proto jste místa snímal bez lidí, aby vynikla harmonie prostředí? Aby ji nerušili?

Zabýval jsem se dávným věkem a lidi, kteří tam žili, tam už nejsou a noví s tím nemají nic společného.

Dělat deset let je posedlost, máte nějaký další plán, posedlost, která vás vede dál?

Fotografování je můj koníček, zvětšil jsem formát negativu, a tak se snažím dělat míň věcí, ale důkladněji. Spíš okolí svého bydliště. Žijeme nyní na rozmezí středních a jižních Čech a snažím se zase fotografovat krajinu. Mám víc času čekat na počasí, na slunce, na detaily. Je to práce radostná a zatěžuje. Také jsem si potřeboval odechnout. Takže jsem se vrhnul na zátiší, tam toho cestování není tolik.