Springsteen, inspirován folkařem Seegerem, vybral pár irských lidovek, spirituálů a balad z 19. století (např. o Jesse Jamesovi, kterého střelil do zad "ten špinavý zbabělec" Robert Ford nebo spirituál Oh Mary, Don´t You Weep, který prošel ve 20. století aktualizací a stal se hymnou hnutí za občanská práva). Pak dal dohromady neobvyklou kapelu (housle, saxofón, pozoun, akordeón, akustická kytara, banjo, bicí, nějaké přídavné perkuse, valcha a varhany Hammond B3) a pustil se do díla.

Při poslechu desky se chvíli zdá, že jsme zavítali do Luk pod Medníkem, ale za chvíli zase letíme do New Orleans, kde řádí velký pouliční band - dechy sólují a do toho někdo rachtá na valchu. Po chvíli uslyšíme v pozadí zasvištění hammondek a už vůbec nevíme, na čem jsme.

Springsteen zvolil trochu postmoderní přístup a výsledek je dost zábavný. Otázka čisté originality už v populární hudbě zjevně ztratila smysl. Seeger Sessions jsou jen dalším důkazem toho, že popkultura se pohybuje v kruhu. V rocku se oživují 60. a 70. léta a Springsteen opsal trochu větší kružnici - máme tu revival amerických lidovek.       

Je celkem jedno, že žádnou z písniček sám nesložil, svůj přínos vložil do zpěvu, sólování a celkového zvuku. Deska se nahrávala živě během tří dnů v jakési chatě a studiově se neupravovala. Zní neotesaně, zpěv je chvílemi uvolněný až "vysmátý", je z toho cítit velká radost z jamování. Trochu hospodský styl, dalo by se říct - rozhodně žádná uspávanka.

Springsteenova muzika je velice hlasitá a má odpich, ačkoliv s rockem nemá nic společného. To by mohlo představovat velký problém pro fanoušky, kteří mají rádi Born In the USA a folkové desky jsou jim zcela ukradeny. Myslím, že v tomto případě stojí zato překonat rockerský odpor ke "kotlíku" a pustit se do Seeger Sessions bez předsudků. Tyhle staré fláky jsou totiž neuvěřitelně chytlavé a možná se jednoho dne přistihnete, jak si v koupelně broukáte "Oh Mary, Don´t you Weep!"

Bruce Springsteen: We Shall Overcome: The Seeger Sessions, Sony BMG 2006