Jako první vyšla rozsáhlá sága berlínské lékařské rodiny Doktor Marcus a jeho rod a jako druhý příběh z prehistorie tiskových agentur nazvaný Na počátku bylo slovo... Bůhví, kolik takových špeků má ještě Magdalena Dietlová po sklepích. Jaroslav Dietl budí i osmnáct let od své smrti spory. To se nepovede každému. Má své žalobce i obhájce, všichni se ale shodují na tom, že byl profesionálem s velkým P.

Více vypravěč, než myslitel

Nálepka řemeslníka se do Dietlova odkazu zažrala se silou klišé a nejde skoro zmínit jeho jméno a někam vedle ji nepřilípnout. Pro někoho je odrazovým můstkem k nekritické chvále talentovaného pisce, pro další základem pro zevrubný odsudek amorálního šotka, který propůjčil svůj dar službě režimu. Jaroslav Dietl byl zrozen pro televizi. Kdyby nepropůjčil svůj dar službě režimu, dar by propadl. Je to nízká cena za morální kredit? Kdo má právo to soudit? Přes všechny takové otázky Jaroslav Dietl je (a nějaký čas ještě zůstane) největší postavou českého televizního seriálu. Má někdo jiný názor?

Dietl - nepochybně poučen a vyškolen Dallasy, Bonanzami a bůhvíčím ještě, o čem tu měl tehdy málokdo vůbec potuchy - založil a rozvíjel celou jednu seriálovou tradici, silnou stejně, jako mají jihoamerické telenovely nebo anglosaské sitcomy. Byl mistrem ve splétání a rozplétání vztahů, situací, dojetí i humoru, dokázal přikovat diváka k obrazovce a přimět ho, aby uvěřil všemu, co se na ní odehrává. Dietl nebyl myslitel, ale vypravěč. Jeho postavy jsou vždycky nejdřív lidmi, a teprve potom nositeli idejí (což je taky klišé až na půdu). Proto dokázal divákům prodat i takový námět (objednávku), jako byl Okres na severu.

Dietlovština

Samozřejmě že nepsal jenom úspěšné příběhy, Inženýrskou odyseu dnes už asi žádná celoplošná televize v prime timu nepustí. Ale dost z jeho televizního díla se ještě opakovat bude, a především - jeho pravidly se řídili a řídí ostatní. Dietlovština kouká z celé série seriálů o "obyčejných lidech" (Třetí patro, Chlapci a chlapi, Dlouhá míle, My všichni školou povinní). Ledacos s ní mají společného slavné seriály v historických kulisách (Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto, Vlak dětství a naděje, Největší z Pierotů, Náhrdelník, ba i takoví Rodáci).

Na Dietlových základech stavěli i jeho nejlepší kolegové, spolutvůrci stejné tradice, dejme tomu Jiří Hubač, zřetelně se na Dietla pokoušejí navázat nejen tvůrci nové Nemocnice, ale nepokrytě také Jan Míka se všemi Životy na zámku, které ponastavoval. K Jiřímu Hubačovi pak jen odbočku: ohledně jeho vztahu k Dietlovi by mě už dlouho zajímalo, jestli hříčka s názvy Velké sedlo (Dietlův seriál o vodní přehradě) versus Dobrá voda (Hubačův seriál o koních) vznikla jen náhodou nebo je výsledkem domluvy obou. Ví to někdo?

Výrobek nebo dílo?

Není pochyb o tom, že český televizní seriál má i celou řadu jiných tradic. Vůbec nemluvím o seriálu animovaném, to je svět sám pro sebe, ale jsou tu dětské seriály hrané (od Návštěvníků a Křečka v noční košili přes všechny série Arabely po Lucii, postrach ulice, Chobotnice z II. patra a Přátele zeleného údolí). Svou váhu má specifická tradice seriálů detektivních (zastoupená z jedné strany Hříšnými lidmi města pražského či Dobrodružstvím kriminalistiky a ze strany druhé Majorem Zemanem) či komediálních (Taková normální rodinka). Všemi zmíněnými škatulkami se prolíná skvělá tradice seriálových přepisů literatury (od F. L.Věka a Sňatků z rozumu po Saturnina, Prima sezónu, Přítelkyně z domu smutku, Hříchy pro pátera Knoxe, Zdivočelou zemi a Bylo nás pět). Sem patří ovšem znovu i Dietl a jeho Byli jednou dva písaři, ale také Slovácko sa nesúdí.

Samostatnými sloupy v domácí televizní tradici jsou Bakaláři a Daňkovy Hříčky o královnách. Přes všechnu (jen naznačenou) bohatost je knížetem českého televizního seriálu Dietl. Tak často rozrýpávaný spor o to, jestli se má házet do šuplíku řemeslníci nebo do šuplíku umělci, se dá převést na otázku, je-li televizní seriál výrobkem nebo dílem. Když se dívám na horníčkovsko-sovákovské kreace v Písařích, na M.A.S.H nebo na předposlední díl Sanitky, věřím, že seriál uměním být může. Jakkoliv výrobkem pro masovou spotřebu je samozřejmě vždycky.

Jejda. Zdá se mi, že jsem měl původně psát o svazku s názvem Na počátku bylo slovo... Tak tedy, prolínají se v něm jak osudy tří mužů (pánů Havase, Wolffa a Reutera), tak osudy tří tiskových agentur, které oni mužové založili (dnes obří AFP, DPA a Reuters). Je to čtení duchaplné, příjemné a nijak zvlášť drásající. Mohl z něj být dobrý seriál. Co?

Jaroslav Dietl: Na počátku bylo slovo...

(televizní román) Jaroslava Jiskrová - Máj/Dokořán 2003 222 stran, doporučená cena 199 Kč