V rekonstruovaném domě ve Vodičkově ulici č. 37, sídle někdejšího proslulého Ateliéru Langhans (1880-1948), tak vnučka zakladatele Zuzana Meisnerová-Wismerová za podpory svého švýcarského manžela Rolfa Wismera naplnila první část své představy o obnově kulturního a společenského významu rodinného podniku.

V zadním traktu (do ulice vyhlíží fotoprodejna Škoda) sídlí galerie, spravovaná k tomuto účelu založenou Nadací Langhans. Plány a představy: navázat na tradici portrétní fotografie spojenou se jménem Langhans a na téměř zázrakem nalezenou sbírku Galerie osobností (představenou poprvé na jaře 2000 v Rudolfinu).

Tváře, které nemají být zapomenuty

Zahajovacím počinem je právě zpřístupněná výstava, která je zároveň první sérií cyklu Tváře doby. Galerie vyzvala šest současných fotografů (Václav Jirásek, Jan Malý, Ivan Pinkava, Tomáš Rasl, Dušan Šimánek, Vojtěch Vlk), po oslovení šedesáti lidí (někteří nakonec odmítli, někteří se, žel, fotografování nedožili) vzniklo šestačtyřicet portrétů mužů a žen, jejichž osudy a tváře by neměly být z paměti národa vymazány.

Podobným způsobem chce nadace v galerijní práci pokračovat, následující výstavou by měla být šedesátka portrétů umělců z různých oborů. Každou výstavu by měl také stejně jako tuto provázet katalog, v tomto případě můžeme mluvit snad i o monografii (k této výstavě se jmenuje Političtí vězni padesátých let a vydal ji Jaroslav Bárta ve svém Studiu JB). Galerie tak bude zřejmě plnit i funkci svého druhu muzea, shromažďujícího unikátní a stále doplňovanou sbírku - vyzvaní fotografové budou portrétovat vybrané osobnosti, fotografie zůstanou v majetku Nadace Langhans.

Péče Zuzany Meisnerové-Wismerové o odkaz jejích předků byla shodou okolností oceněna minulý týden i Obcí architektů. Ta přiřkla Grand Prix udělovanou za nejlepší stavbu vzniklou v uplynulém roce na území České republiky rekonstrukci navenek nenápadného městského domu Langhans týmu Ladislav Lábus, Pavla Burešová, Lenka Dvořáková, David Mareš a Zdeněk Heřman. K výstavě Pocta statečným (otevřena bude do 30. srpna) jsme požádali o pár slov jednoho z jejích autorů Ivana Pinkavu.