Proč jsou na albu jen dvě skladby původní a zbylé převzaté z repertoáru světových countryových hvězd?

Protože hledám hezkou písničku. Pokud ji nedokážu napsat já, musím sáhnout do studnice a tam vybrat takové, které bych si třeba někdy přál napsat. Zatím to ale neumím, proto si je půjčuji. Doufám, že se na mě nikdo z původních autorů nezlobí. Pro ně je to určitě dobrý precedens. Don Williams u nás například není příliš známý, ale já jeho písničku na desce mám. Tady se spíše nosí Alan Jackson, Dolly Parton - obyčejné a příjemné písničky. Takové by mělo být celé nové album.

Podle čeho neomylně určíte, že jste v té studnici našel písničku, která patří na vaši desku?

To je osobní tajemství. Kdybyste na mé desce pracoval vy nebo někdo jiný, určitě by obsahovala jiné písničky. Vybírám to, co mě oslovuje, a v minulosti jsem se přesvědčil, že mnou vybrané písničky jsou přinejmenším zajímavé. Na tom stavím. Dušan Vančura mi k nim napíše pěkné texty a je to.

Dušan Vančura je váš dvorní textař. Souzníte pokaždé s jeho slovními nápady?

Naprosto mi vyhovují. Znám ho od roku 1973 a prožili jsme spolu hrozně moc času. V autě, na pódiu i ve společné ložnici na zájezdech. Známe se naprosto perfektně, on o mně ví všechno, já o něm skoro všechno. Za celou tu dobu se stalo jednou jedinkrát, že jsem mu vrátil text k přepracování. Jinak to jsou drobnosti. Když se mi nějaký úsek špatně zpívá, poprosím ho, jestli by ho nemohl změnit. Se základní a nejdůležitější myšlenkou mu nikdy nehýbu. Je to velmi tvárný člověk.

Věříte obsahu jeho textů?

Kdybych tomu nevěřil, nebudu je zpívat.

Vždycky jste věřil všemu, co zpíváte? I v období vaší spolupráce s bratrem Janem?

Vždycky jsem věřil.

Chápete to jako ten pravý důvod, proč vám vaši fanoušci tolik důvěřují a proč došlo k tomu, že jste dokázal na svém koncertě s bratrem naplnit strahovský stadión v Praze?

Ti lidé cítili, že to, co zpívám, mi vyhovuje a vyhovovalo to i jim. Docházelo ke krásné symbióze. Vždycky jsem si přečetl text a věděl jsem svoje. V souvislosti s melodií se to všechno vyjasnilo.

Jaký máte záměr s deskou Čtvrtá sada? Chcete se udržovat v povědomí, nebo se chcete ještě víc zviditelnit?

To je těžké. Myslím, že dopředu se už hrnout nemůžu a zřejmě ani nechci. Říkám si, že by bylo dobré, kdyby to zůstalo tak, jak to je. Důležité pro mě je, aby se i nové písničky dostaly do povědomí lidí. Proč bych měl chtít být ještě víc vidět? Na co? Kam bych letěl?

Na desce je písnička New York 2001. Byl jste v New Yorku v tom roce?

Byli jsme asi týden před teroristickými útoky na New York a Washington v Chicagu. Měli jsme kliku.

Jak se díváte na současné Spojené státy, na jejich politiku?

Asi narážíte na válku s Irákem. Rád bych si poslechl názory co nejvíce lidí. Někteří tvrdí, že je to kvůli naftě, další že Amerika chce ovládnout svět. Já si myslím, že Husajn asi ty biologické zbraně měl a mohl je kdykoli použít. Kdyby ten problém nebyl složitý, tak se všichni dohodnou a je to vyřešené raz dva. Půlka světa je proti válce, protože si nedokáže představit, co by se mohlo stát. Druhá půlka je pro vymýcení ďábla. Co je správné? Jak mám tady v Čechách odhadnout, jestli se to děje kvůli naftě nebo kvůli ovládnutí světa?

Jak byste tu situaci řešil vy?

Já bych Saddáma chytil, dal bych mu přes držku a vyhodil na Saharu. Podle mě je to druhý Hitler. Když tenkrát napadl Kuvajt, to se mě dotklo.

Ve svých písničkách zpíváte o krásných věcech, o pozitivních chvílích. Jak by podle vás měl ideální svět vypadat?

V tom se nechci moc angažovat a rejpat do toho. Myslím si, že dnešní svět ovládají peníze, mamon, síla a moc, a to je špatné.

Vy jste ale součástí českého hudebního průmyslu a jste na jeho špičce. Neříkejte, že jste nikdy nepodléhal pokušení být ovládán penězi?

Mám rád peníze, stejně jako většina lidí. Nikdy jsem je ale neupřednostňoval a nedával je na první místo. Někdo říká, že nejsou důležité a že je mnohem podstatnější zdraví. To jistě. Ale když budete zdravý a nebudete mít peníze a nebudete si moci koupit chleba, tak za chvilku stejně onemocníte. Je to spojené, takový kolotoč. Podle mě potřebuje člověk k životu všechno. Každý aspekt, který k němu patří, by si měl dopřát. Není správné jeden podceňovat a jiný vyzdvihovat jenom proto, že někdo chce být moralista.

A co když někdo peníze k životu opravdu nepotřebuje? Třeba někdo duchovně založený...

Není logické nepotřebovat peníze. Každý je potřebuje. Nesmí být ale na prvním místě a neměli by se kvůli nim třeba zrazovat přátelé.

Jste pro jejich poctivé vyděláváni?

Samozřejmě.

Máte v tom ohledu absolutně čisté svědomí?

Nikdy jsem nic neukradl, nikdy jsem nic nezpronevěřil a nikdy jsem nikomu kvůli penězům neublížil.

Jenže o vás se v hudebních kruzích tvrdí, že jste si s bratrem nechávali zaplatit miliónové částky už jenom za podepsání nahrávací smlouvy s gramofirmou bez ohledu na to, jak se v budoucnu budou vaše desky prodávat.

Není to pravda, za podepsání smlouvy jsem si ještě nikdy od nikoho nevzal ani korunu. Jediné peníze, které jsme dostali, byly od BMG, když jsme podepsali exkluzivní smlouvu. Ale nebylo to nic tak zajímavého.

Přesto na vás spousta lidí i vašich přátel kvůli penězům útočí.

To jsou lidé, kteří závidí. Myslí si, že třikrát zatočím volantem, dvakrát otevřu hubu a mám vyděláno. Nevidí, že od roku 1972 nevím, co je to mít volno, co je to volný víkend, co je to sednout si k televizi a co je to vychovávat děti. Táhne se to celým mým životem. Dělal jsem hudbu dvacet let a nic z toho nebylo. Najednou jsme s bratrem vystřelili nahoru, vydělali jsme poměrně dost peněz a já si postavil barák. V té době se o mě začalo říkat, že stavím hotel, ve kterém bude bordel. Nastoupila závist a já najednou začal přicházet o to, o čem jsem si myslel, že je pro mě stabilní. Zůstala mi vlastně jenom rodina, ve které mám pevné zázemí.

Víte tedy, co je to cítit se sám?

Jéje. Šlo především o opuštění přáteli. Najednou se ode mě začali odtahovat, protože si mysleli, že mi peníze stouply do hlavy a že se se mnou nedá mluvit. Přišel jsem o padesát procent kamarádů, kteří si teď dobře notují, jaký jsem náfuka, a baví se o tom, jak jsem přišel k penězům. Byl jsem z toho velice smutný, protože jsem si myslel, že to byli dobří přátelé.

Jste náfuka?

Snažím se být takový, jaký jsem byl vždycky. Navíc si myslím, že jsem si spoustu věcí v hlavě srovnal, to především díky bratrovi Honzovi, protože on měl životní filozofii docela vymakanou. Nevím, jestli ji sám používal, ale já ji od něho přebral.

Jaká ta filozofie je?

Hodně pracoval s termíny pokora, práce a poctivost.

Dáváte si pozor na své zdraví?

Ne.

Kolik cigaret denně vykouříte?

Třicet, čtyřicet. Zatím to tak nechám, ale až mi paní doktorka řekne, že bych měl vykouřit svoji poslední cigaretu, tak s tím skončím. Chtěl bych aktivně žít co nejdéle to půjde. Chtěl bych také co nejdéle hrát.

Co vás štve?

Spousta věcí. Třeba to, že jsme prodali pětatřicet tisíc kusů desek a nikde v novinách se to neobjeví. Když někdo prodá deset a má za to zlatou desku, je toho všude plno. O nás se nepíše, přitom bychom měli dostat tři zlaté a dvě platinové. Je to asi nutné zlo. Mně nebaví lézt někomu do zadku a prosit ho, aby o nás napsal.