Článek
Před dvěma lety měl Skinner druhé album A Grand Don´t Come For Free a nyní vydává třetí The Hardest Way To Make An Easy Living.
Přístup je neměnný: stále vybrušuje tváře alternativní hudby. Dokáže navíc znamenitě pracovat s atmosférou, a tak ač je na první poslech kolekce prodchnuta jednoduchými beaty, rapem a chytrými popěvky, všechno to sebejistě směřuje k tvaru, který dal projektu tak výjimečné postavení.
Je to povedené album, výcuc toho nejlepšího z minula. Neschází vražedný akcent s důrazem na každé slovo a se slyšitelným kouskem romantismu i smutku, basové beaty a opatrné kontakty s místy, kterým se říká pop.
Máme co do činění s bílým britským hip-hopem, ovšem v porovnání s minulými počiny více nasávajícím měkké klima moderního R Aby všechno bylo v rovnováze, objevují se na desce místa, která lze směle označit jako rocková.
Hudební pestrost je nosičem angažovaných textů, které se "chlubí" Skinnerovými prožitky a bolestmi. Jsou v nich ukotvené rodinné hodnoty, peníze, sláva a samozřejmě ženy, dávné téma mnoha textů, bez rozdílu, k jakému stylu pasují.
Na kolekci The Hardest Way To Make An Easy Living nejsou tak silné jednotlivosti, jako na počinech předešlých. Chybí chytlavky typu Fit But You Know nebo Weak Become Heroes. Je také méně "elektrická", zato přináší svěžest a na odiv vystavenou tvůrčí svobodu. Na tak krátké album dost a dost.
The Streets: The Hardest Way To Make An Easy Living, Warner Music, 37:12