Pověstná dramatizace polského režiséra Andrzeje Wajdy, která slavila úspěch v Liberci, zůstala tentokrát stranou. Kačer vzal zavděk textem Aleny a Jaroslava Vostrých - a dobře udělal.

Příběh studenta Raskolnikova (Martin Kubačák) od vraždy staré lichvářky a její sestry, zločinu, za který si troufal zůstat nepotrestán, až po mučivé výčitky svědomí a vysvobození vykoupené nakonec doznáním a přijetím trestu, je v jejich verzi komornější, hutnější, v přímočarosti možná divákovi i srozumitelnější.

V expresívním hávu

Jan Kačer se soustředil na zdůraznění psychologických pohnutek několika postav původního románu. Velkou pozornost věnoval posedlosti policejního komisaře Porfirije (Jan Dvořák) hrajícího si s vrahem jako kočka s myší a vyčkávajícího, až Raskolnikov tlak nevydrží. Dvořákův projev je místy až groteskně expresívní.

Příběh Soni a Raskolnikova

Diváky dojímá osud prostitutky Soni (Adéla Kačerová), obětující vlastní čest bědnosti rodiny a beroucí i Raskolnikova, kterého chce provázet na Sibiř, jako vysvobození. Právě její postavu vybavil Kačer jasným sociálním zázemím, aby ukázal, snad plastičtěji než sám autor románu, jak vysoko nad morálkou společnosti dokáže stát životem těžce zkoušené děvče. Rozmluvy Soni s Raskolnikovem patří emocionálně k nejsilnějším místům inscenace.

Kačer vede Zločin a trest dalšími expresívními zákoutími hereckých výkonů (Lebezjatnikov Romana Nevěčného, Lužin Martina Hrušky, poručík Jiřího Šestáka) až k vrcholné scéně pitky zlolajné, zkažené společnosti s výborným výkonem Lenky Krčkové v roli Kateřiny...

Chystá se změna ve vedení

Českobudějovická činohra urazila v posledních dvou, třech letech pěkný kus tvůrčí cesty. Odstupující šéf souboru Martin Hruška (chce se napříště soustředěněji věnovat vlastní herecké práci) spolu s mladým režisérem Martinem Glaserem předají novému vedení (ve hře jsou jména Martin Glaser, Jaromír Janeček, Ivo Krobot) mimořádně kvalitně pracující tým.

Jihočeské divadlo České Budějovice - Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest. Dramatizace Alena a Jaroslav Vostrých. Režie Jan Kačer, scéna Luboš Hrůza, kostýmy Jana Břežková