Publikum, které se sešlo k diskusi s Craggem, tvořili především mladí studenti kolem dvaceti let. Autor byl zájmem ohromen. "Hodně mě ovlivnilo, že jsem Brit a že jsem vyrostl v Británii. Společnost byla v mém mládí rozkastovaná. Já patřil k nižší střední třídě, což bylo skoro nejhorší. Ani chudý, ani bohatý," řekl.

"O moderním umění jsme toho moc nevěděli. Jeden z kritiků mi na škole řekl, že dělám něco jako arte povera. Vůbec jsem nevěděl o čem mluví. Běžel jsem do knihovny, abych zjistit, co to je za směr," dodal.

V Londýně potkal Cragg svoji první ženu, která byla Němka a s ní se přestěhoval do Wuppertalu, kde si otevřel vlastní slévárnu s mnoha zaměstnanci. "Sochař většinou udělá model a nechá si ho někde odlít. Já chtěl být u toho procesu, zasahovat do něj a ovlivňovat ho krok za krokem, protože pracuji v dialogu s materiálem, což je pro mě hodně důležité."

Vyznal se i z lásky k bronzu. "Nejdřív jsem se ho bál. Byl to materiál Henryho Moora. Klasika. Ale zjistil jsem, že je to prostě nejideálnější surovina pro plastiky, lepší než dřevo nebo kámen."

V Německu Cragg už léta vyučuje sochařství v Berlíně: "Umění se vlastně nedá učit ani naučit, ale škola sama je úžasně prostředí. Existuje vlastní svět ve škole a mimo školu. Je pro mě podnětné slyšet, co si myslí mladí lidé. Jako student jsem byl hodně agresivní v názorech. Chtěl jsem se stále vymezovat vůči všemu."

Sochař se ohradil vůči názoru z publika, že by jeho plastiky měly v sobě něco ironického či humorného. "Jsou to vážné věci. Pro mě je důležitý obsah i forma. A požitek je důležitý. Výtvarník by prostě měl dělat věci, které jsou příjemné pro ostatní." Výstava Tonyho Cragga je v pražské Galerii Švestka k vidění ještě dva dny, do soboty 22. dubna.