Článek
Publikum avantgardních výstav už bylo unaveno věčnými instalacemi, abstrakcí i minimalismem a hledalo opět plátna pomalovaná barvou, která by se dala pověsit na stěnu bytu a umožnila uměleckou meditaci. Penck patřil k silné generaci, která divákům nové umění přinesla a nabídla. Navíc jeho tvorba nesla přitažlivou pečeť neoficiálního a zakazovaného umění ze socialistické NDR.
Autor pracoval vždy se znaky a symboly. V jeho obrazech se objevuje lidská figura stylizovaná tak, jako by šlo o schématickou kresbu některého z kreslířů graffiti nebo orientační informační značku v podzemním bludišti velkoměsta.
Stejně jako jeho vrstevníci, zhlédl se i Penck v tradici německé exprese. Nová divokost se projevila v zářivých barvách, často až křiklavého charakteru. V obrazech není nic složitého, styl je jednoduše čitelný, ale stejně tak i nezaměnitelný. Jeho bezprostřednost jakoby osvobozovala. Z Penckových maleb a kompozic čerpali v druhé polovině 80. let i čeští Tvrdohlaví.
Penckův osud je stejně zvláštní jako jeho obrazy
Narodil se v Drážďanech v říjnu 1939 jako Ralf Winkler. Začínal na lidové škole umění a marně se ucházel o přijetí na drážďanskou Vysokou školu výtvarných umění. Studoval doma Rembrandta a Picassa, živil se jako listonoš, topič a noční hlídač.
Jeho vlastní výtvarná cesta začala na sklonku 60. let. Maloval první znaky a symboly, přijal pseudonym A. R. Penck podle vědce a intelektuála Albrechta Pencka a měl úspěšnou výstavu v západním Německu. Další kariéra pak už byla strmá. V roce 1972 byl přizván na Documentu 5 v Kasselu, nejprestižnější výstavu současného umění a zároveň vystavoval s polobohem německé scény Josephem Beuysem ve Státní galerii moderního umění v Mnichově.
O osm let později se vystěhoval z NDR a po delším pobytu v Izraeli přesídlil do Londýna. Dnes žije střídavě v Dublinu, Düsseldorfu a New Yorku. A ve svých šestašedesáti letech má v Praze poprvé soubornou výstavu.
A. R. Penck: Obrazy a grafika, Galerie Miro v kostele sv. Rocha, Praha - Strahov, do 28. května, denně 10 - 17 hodin