Historik umění Jiří Fajt, autor právě probíhající pražské výstavy o umění doby Karla IV., a Robert Suckale, jeden z nejrenomovanějších znalců středověkého umění v Německu, tvrdí, že socha je zcela určitě falzem, vytvořeným na začátku 20. století. Svůj názor, podložený zejména technologickým rozborem, publikovali v odborném článku v časopisu Umění (1/2006), který vydává Česká akademie věd.

Podle obou odborníků plastika vznikla v padělatelské dílně, která před první světovou válkou dodávala svoje zboží pro krámky evropských starožitníků. Historik umění Ivo Hlobil, pracovník Ústavu dějin umění, který Národní galerii nákup Klosterneuburské madony doporučil, se stejnou razancí na stránkách Umění tvrdí, že dílo je naopak vzácným originálem, zdoby kolem roku 1345 a prací tzv. Mistra michelské madony, prvotřídního řezbáře působícího na Moravě.

Podle dendrochronologického průzkumu Botanického ústavu AV ČR, který na základě letokruhů může dost předně datovat stáří použitého dřeva, byl strom pokácen někdy po roce 1330, což by prokazovalo středověkou autentičnost. Fajt a Suckale však argumentují tím, že padělatelská dílna pracovala záměrně se starým dřevem, ať už to byly trámy či různé desky ze starých domů.

Ředitelství Národní galerie poskytlo redakci Práva obsáhlý odborný rozbor, v němž se mj. uvádí, že "socha nenese žádný z rysů charakteristických pro novodobá falza." Plastika byla podle jejich názoru jen v 19. století mírně upravena a tyto doplňky byly nyní při restaurování vzácného díla zcela odstraněny.