Poprocková zpěvačka, která není úplně nudná a prázdná, to je v dnešní době skoro zázrak. Pink vytvořila mix z popových, umírněně rockových a R´n B prvků a dodala k tomu i zajímavé textíky. Dobrá je v těch nejtišších kouscích, kde se doprovází jen na obyčejnou akustickou kytaru.

Desku otvírá Stupid Girl, což je jednoznačná rádiová hitovka - dobrý zpěv, jednoduchý, ale chytlavý melodický motiv. U první písně navíc pobaví ironie, se kterou se pustila do dívenek, které jsou tzv. "in". Pink má evidentně pocit, že jsou kolem ní samé hloupé blondýny (není se čemu divit, když se pohybuje v showbusinessu). "Co se stalo ze snu o dívce-prezidentce?" ptá se.

I v dalších skladbách je Pink trochu společensko-kritická. Např. v akustické Dear Mr. President se připomíná jako špatné svědomí panu Bushovi i Dicku Cheneymu. Nevím, jak to dělá, ale z nějakého důvodu mám pocit, že jí ty texty lze věřit. Něco jako Alanis Morissette před deseti lety. Ať zpívá emotivně o Bushovi nebo o banalitách (opustil mě chlapec atd.), nikdy nepůsobí trapně.

Pěkně zní v Nobody Knows, písnička má bluesově-soulový náboj, který jí malinko přibližuje k hájemství kolegyně známé jako Anastacia. I´m Not DeadLeave me Alone jsou až příliš popěvkovité (trochu v teenagerském stylu Avril Lavigne), ale konec desky to vyvažuje. Třeba The One That Got Away je dobrá - jen hlas, kytara a blues. Neurazí ani I Got Money Now, kde se zpívá o tom, jak peníze přinášejí klid a sebevědomí, ale na konci to autorka celé zironizuje. Pink prostě není hloupá holka.

Pink: I´m Not Dead, Sony BMG 2006