Václav Jíra je umělec, který se neštítí jít za uměním na smetiště a skládky. Jíra se snaží znovuoživit zrezivělé předměty. Skládá je dohromady a dává jim novou tvář a smysl. Pilka na chleba jako originální váza, motocykl kreslící obraz a stroj-skladatel snažící se zapisovat do not. Jen drobný výčet toho, co vás rozesměje, pobaví i překvapí.

Jeho bizarní stroje, které malují, rámusí, pohupují se, točí se i svítí, najednou jako by skoro ožily, když projdete kolem. Všechny jsou funkční, některé železné skulptury reagují na hluk, či na tlesknutí, a to dokonce podle intenzity. Čím víc tlesknete, tím se rychleji a divočeji rozkmitají železné paličky a bubnují o sto šest do staré plechovky.

Umění jako hra, hra jako umění 

Výstava zahrnuje i plány strojů na plátně. Představit si namalovaný plán v reálu je poměrně složité, pomůckou mohou být právě některé z vystavených strojů.  

Výtvory Václava Jíry se dostávají v prostorách Mánesu nad neklidnou Vltavou z odpadních dimenzí  zpět mezi lid. Někdo považuje hromadící se haraburdí na městských periférií za zbytečnou, otravnou součást urbanismu, Jíra v nich ale objevuje novou příležitost. Pro výtvarníka je zachycení rezivých předmětů šancí, jak z ničeho vytvořit něco krásného a opět hodnotného.

Svou hravostí a mírnou ironií přitáhne výstava nejen mladé duchem, rodiče s dětmi, ale i každého, kdo si rád hraje. Dokonce i postarším dámám vykouzlilo na úterní vernisáži tleskání u strojů usměv na rtech.