Po úvodním Amuletu Samarkandu z kouzelně zaostalého Londýna, spravovaného oligarchií mágů nad většinovými plebejci, potvrzuje její střední díl Golemovo oko, jak posvátnou úctu chová autor vůči českému živlu, vyrostlému na tradici rudolfínské alchymie. Jen kdyby nepřišel rok 1868, kdy obávaní Češi - ve skutečnosti vymýšlející leda pasívní rezistenci na Franzi Josefovi - prohráli osudovou bitvu s britským impériem.

Praha našich časů, do níž se postavy trilogie vydávají na bondovskou misi za titulní proprietou, má už jen málo z dávného lesku, ale na Hradčanech stále vládne obskurní císař a v podhradí premiér Metternich. Pod svícnem však bývá živo a našinec bude z tohoto špacíru dost vyjevený.

Česko vedle Pruska a klobásy se zelím

Naštěstí toho autor jako odborník na nakladatelská práva četl dost, aby vytušil, co ve své fantazii podniká, když v alternativním pražském příšeří staví vedle Hybernů či Fleků hřbitovy, když nás nechává sousedit s Pruskem, pojídat klobásy se zelím a vyžívat se v oportunním remcání, v němž asi vynikáme bez ohledu na časoprostor. Ba co víc: čeští celníci na letišti kontrolují britské pasažéry tak, jako by to byla oplátka za ostrovní imigrační politiku, a na šťastlivce čeká pořádně tuhé jehněčí v zaprášeném hotelu.

Navzdory pražské exkurzi však Stroudova sága zůstává ukotvena v alegorii britského způsobu života, kde se klade snobská čára mezi vyšší a nižší stav a kde se zatvrzelí nadlidé pokoušejí o další z mizerných způsobů vládnutí. Pohled na zvrácenou společnost čarodějů a jejich služebných přízraků, jejíž pozlátka a úskoky nám autor v úvodním svazku zatajoval za cenu výřečnosti, míří už nepokrytě do obrazu totality převlečené do hávu parlamentního Mordoru.

Potoky popisnosti sice zůstávají hlavní nectností Stroudova opusu, ale stavidla nad nimi drží napětí mezi hlavním chlapeckým hrdinou pozorovaným ve třetí mluvnické osobě a lidovou mluvou jeho džina, který koná v první osobě a trousí za sebou ironické poznámky pod čarou.

Je to postup v žánru odbojný. Prozrazuje nejen spisovatelovy sympatie a distance, ale také mnohé o pointě, v níž půjde o střet černé magie s bílou a etická perspektiva se zřejmě přenese na dělný lid, jehož mstitelka Kitty se pozvolna staví do čela příběhu. Má-li autor pro závěrečné dějství v záloze ještě pár takových překvapení, možná konkurentům znovu ukáže, že i v populární seriálové próze se dá nastavovat promyšleně, s citem pro zámlku a vynesení trumfového esa.

Jonathan Stroud: Golemovo oko, Přeložila Petra Diestlerová, Knižní klub, Praha 2005, 496 stran, 249 Kč