Čtyřicetiletému britskému spisovateli, který si zvolil pseudonym A. R. R. R. Roberts, za to sice nehrozí vězení ani fatva, vyhlášená muslimskými duchovními, přesto se odhodlal k riskantnímu kroku, protože početní Tolkienovi fanoušci znají jeho tvorbu do detailů, takže by si na textu mohl snadno vylámat zuby.

Autor, který už napsal parodii na Matrix, si k tomu celkem šikovně vybral posmrtně vydaný Silmarillion přibližující historii Středozemě. Legendy a hrdinské eposy jsou sice vždy vděčným terčem, protože z jejich protagonistů oplývajících všemi ctnostmi je celkem snadné si utahovat, ale v případě hrdinů trilogie Pán Prstenů by to tak lehké nebylo. Zvlášť, když J. R. R. Tolkien nezapomněl ani na odlehčení v podobě komických vlastností některých postav, jako je šišlající Glum.

Robertsovi pomohla i skutečnost, že Silmarillion připravil k vydání Tolkienův syn. Ten se stal prvním vděčným objektem jeho parodického textu - jako člověk, který vychvaluje něco, čemu zas tak úplně nerozumí.

Vhodná volba předlohy ovšem představuje pouze první krok. Autor si  dokázal vtipně pohrávat s tolkienovským světem i se spisovatelovou zálibou v mytologii a lingvistice: ze Středozemě udělal Středníkozem, strašlivého Saurona proměnil v Šauroně a boha stvořitele Eru v Erára. Je však i zdatný fabulátor, což dosvědčuje příběh o lásce lidského prince Brzoně k šišlavé elfské princezně Lúfiji. Princ splní nadlidský úkol a získá její ruku, jejich syn Eärosol pak porazí Šauroně Mocnou lží.

Knihu lze číst i bez znalosti originálu, i když ta čtenáři pomůže. Je vtipnou parodií, ale Roberts nekráčí ve swiftovských tradicích, nenapsal sžíravou satiru ve stylu Gore Vidalova Duluthu parodujícího seriál Dallas. Přesto několik narážek na (euro)byrokracii a vládu v knize najdeme, přičemž překlad nenásilně přizpůsobuje britské reálie českému prostředí. Své kvality prokázala překladatelka Lucie Matějková i v případě jmen, která dokázala adekvátně převést do češtiny.

A. R. R. R. Roberts: Silmámilion, Překlad Lucie Matějková, verše Petr Matoušek, Mladá fronta 2005, 210 stran