Hlavní obsah

Dan Wlodarczyk: Svět Rómů a Indiánů pro mě byl úplně nový

Právo, Věra Míšková

Film Indián a sestřička debutujícího režiséra Dana Wlodarczyka měl premiéru na pražské části Febiofestu a v příštích dnech zahájí všechny jeho regionální přehlídky. Do distribuce vstoupí 13. dubna. V červenci pak bude soutěžit na karlovarském festivalu v sekci Na východ od Západu jakožto první český film, který byl do této prestižní mezinárodní sekce zařazen.

Článek

Příběh o lásce dvou mladých lidí dává nahlédnout do dvou odlišných komunit - romské a indiánské, přičemž indiáni tu jsou bílí muži, kteří svá tee-pee staví na loukách jižních Čech.

Jak jste přišel na to zkomplikovat vztah romské zdravotní sestry ke gádžovi ještě tím, že on je člen komunity, která si v dospělém věku hraje na indiány?

Scénář Jana Stehlíka, který jsem dostal jako nabídku k realizaci, byl hlavně o bílých, takzvaných euroindiánech, o jejich touze po hledání čistoty a návratu k přírodě. Ale jak se film připravoval, ukázalo se, že postava romské zdravotní sestry Marie je v mnohem složitější situaci než původně hlavní postava euroindiána Františka. Tím se těžiště filmu přesunulo do romské rodiny a ta indiánská, vlastně uměle a ze záliby vytvořená společnost, zůstala jako protipól k autentické komunitě Romů.

Většina debutantů točí autorské filmy, vy jste natočil scénář někoho jiného. Netoužil jste se vyjádřit svým prvním filmem jen za sebe?

Já neumím psát. Před lety jsem se s několika různými scenáristy o něco pokoušel, ale bylo to pořád takové nedospělé a ani jsme to neuměli dotáhnout do konce. Myslím, že je normální točit scénáře jiných autorů, dokonce to má výhodu odstupu, který k vlastní látce těžko získáváte. Jako režisér mám přitom prostoru pro vlastní vyjádření dost.

Znal jste už před tím život Romů a euroindiánů?

Indiány vůbec, Romy minimálně. Ten svět byl pro mě úplně nový, ale u Romů, kteří s námi spolupracovali, jsem se vlastně s žádným rozdílem nesetkal. Jsou to vesměs vzdělaní lidé a jediné, co je dělá "cigánama", je to, že na ně ostatní křičí, že jsou cigáni. V Římě by nikdo Denisu Demeterovou, která hraje Marii, jako Romku nepoznal, to jen u nás, kde jsme všichni díky dlouhé zimě takoví tvarohoví knedlíci, je to vidět.

Vy se nebojíte použít slovo cigán?

Dovolím si to jedině díky vztahům, které jsme si během natáčení mezi sebou vytvořili. Kdyby mi oni řekli bílej debile, taky se neurazím, protože jsme kamarádi. Cizímu bych to ale nikdy neřekl. Je to stejné, jako když obéznímu kamarádovi klidně řeknete tlusťochu, protože vy i on víte, jak to má brát. A kromě toho je rozdíl mezi slovem cigán a cikán. Cigán je jejich vlastní slang, cikán je nadávka.

Jaké bylo obsazování romských neherců?

Většinou jsem hledal a obsazoval na základě osobních doporučení, někteří přišli na inzerát. Ale chci říct, že i když jsem si od začátku o sobě myslel, že vůbec nejsem předpojatý, už při tom obsazování jsem si začal uvědomovat, že v jádru točím pořád svým způsobem rasistický film: pohled bílého kluka do ghetta. Sice pohled sympatizující, ale zvenčí. To dělení na my a oni tu je.

Jak říká Denisa - až bude v Rafťácích mezi dvaceti kráskami jedna Romka prostě jen proto, že je krásná, pak teprve předpojatost zmizí. V amerických filmech dnes nerozlišujete, jestli je herec bílý nebo tmavý, ale jedině, jestli je dobrý nebo špatný. Přitom například Denisa žije stejně jako já, její kamarádi se vůbec nezabývají tím, že je Romka. Paradoxně až ta role na ni v tom směru upozornila.

Indián a sestřička bude na karlovarském festivalu soutěžit v sekci Na východ od Západu. Co to pro vás znamená?

Strašně moc. Když člověk točí první film, má strach, jak dopadne, jestli bude vůbec fungovat. Mě ani ve snu nenapadlo, že bychom mohli Indiána a sestřičku ve Varech ukázat. Když jsem se pak dozvěděl, že tam budeme dokonce soutěžit, byl jsem bez sebe blahem, půl dne jsem tančil a vznášel se na vlnách. Když totiž přijme Eva Zaoralová film do Karlových Varů, znamená to pro jeho tvůrce přímý postup do první ligy.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám