Článek
Vedle jiných dramatizací, včetně nejnovější Morávkovy v brněnské Huse, dokázal Andrzej Wajda pominout atraktivní pitky pohřebních hostin i nakupování Soni Marmeladovové (Gabriela Mikulková) živící prostitucí rodinu svého otce-alkoholika (Jan Fišar).
Velké hledání boha a nalézání ďábla, vinoucí se jako nit stěžejními díly největšího spisovatele 19. století, napěchoval do vztahu Soňa - Raskolnikov (Jan Hájek) - Porfirij (Vladimír Čapka).
"Kdo má svědomí a pochopí svůj omyl, bude trpět. To bude jeho trest," říká Raskolnikov v souboji intelektuála postiženého nihilismem s pragmatickým, vytrvalým rozumářem Porfirijem. Jejich číhání, vrčení, sekání drápy podobá se souboji rozdrážděných tygrů. Úděl Soni, v Dostojevského obraze Máří Magdalény zbědovaného Ruska, je pro oba soupeře mementem lidské slitovnosti, která se nakonec obrátí i "proti" trestu za zločin ve smírném soudním výroku za dvojnásobnou vraždu.
Ti tři na jevišti - Hájek, Čapka, Mikulková - to je herecký koncert jinde dnes k nevidění. Obdařený navíc velkým režisérčiným citem pro pohyb na scéně. Je to právě choreografičnost jejích inscenací, co obdivuji a oceňuji. A že je na Zločinu a trestu ještě dál co obdivovat! Přinejmenším vynikající hudební part inscenace, zkomponovaný včetně pestrobarevných bot vždy originálním a výtvarně dokonalým Vladimírem Franzem.
Kouzelník Franz
Kouzelník Franz Za provokací, vycházející z orchestrionu nebo z atmosféry pouťové střelnice, zaválí diváky harmonie líznuté romantizujícími cukrátky "lásky až za Sibiř", trhané ale vzápětí na cucky dodekafoniemi originální orchestrace a všudypřítomnými bubny, aby se to všechno vlilo do vášnivého tanga oběšeného na skobě duchovního předchůdce existenciálních témat. Formuluji to tak jen proto, aby zcela neinvenční Divadelní noviny měly zase co citovat.
Ale i bez nich - to všechno je Franz. Jeho, Dostojevského a Herajtové ostravský Zločin a trest. Dotvořený scénou Jany Prekové, kostýmy Marie Jiráskové, Hájkem-tygrem usurijským, který hraje i chodidlem, Čapkou-tygrem bengálským, Mikulkovou-ctnostnou milostnicí. A diváky, kteří inscenaci - snad nejenom na premiéře - vezmou beze zbytku jako zážitek. Jako já.
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava v Divadle A. Dvořáka - Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Andrzej Wajda: Zločin a trest. Přeložil Ladislav Slíva. Režie Věra Herajtová, dramaturgie Marek Pivovar, hudba Vladimír Franz, scéna Jana Preková, kostýmy Marie Jirásková.