Před školní tabulí stál sice jako pedagog krátce, zato ale důsledně naplňuje Komenského slavné "škola hrou". Neboť hravost především je to, co cítíme z jeho písňových textů, filmových scénářů a z celé cimrmanologie, jež se z divadla malých forem stala fenoménem pro několik generací.

Jméno génia Járy Cimrmana, jemuž vítězství v anketě Největší Čech upřela jen (patrně k tomu účelu stvořená) pravidla, slyšeli jako první posluchači Československého rozhlasu, kam Svěrák přišel ze školních tříd. Dobře nám všem, že tak učinil - už pro tu češtinu, kterou učil, a která je v jeho podání krásným, nezkaženým jazykem, jehož by jen pro žactvo několika škol základních byla škoda.

Divadlo Járy Cimrmana, které pak založil s Ladislavem Smoljakem a dodnes pro ně napsali a hrají 14 her, se záhy zařadilo po bok těch lidmi nejmilovanějších, a tudíž v nejlepším smyslu lidových divadel - Osvobozeného a Semaforu. Nevelký divadelní prostor a řádka "nejistých sezón", kdy diváci museli "cimrmany" doslova hledat, byl nicméně asi hlavní příčinou, proč se publikum naučilo skloňovat Svěrákovo jméno hlavně díky filmům.

Přitom by se na prstech dala spočítat jména scenáristů, která diváci vůbec znají. Svěrák ale jednak v mnohých filmech hrál, a jednak se prostě nelze nezajímat, kdo napsal komedie Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero, Vrchní, prchni, Kulový blesk a další filmy, které režíroval Ladislav Smoljak, stejně jako nelze nevědět, kdo napsal pro Jiřího Menzla Na samotě u lesa nebo na Oscara nominovaný Vesničko má, středisková, pro Víta Olmera Co je vám, doktore? a Jako jed, pro syna Jana, s nímž slaví narozeniny natáčením, Vratné lahve, Obecnou školu, oskarového Kolju či Tmavomodrý svět.

Do Lipského Tří veteránů napsal jeden z nejslavnějších písňových textů, Není nutno. Těch textů je ale ohromné množství - od dalšího filmového Severní vítr přes Holubí dům či jedny z prvních písniček Ivana Mládka (Švagr má bagr) až k více než třem stovkám těch, které s Jaroslavem Uhlířem napsali pro děti.

"Kolikrát do písniček sázím slova, o kterých vím, že jim děti nebudou rozumět, ale že se jim budou v životě hodit. A vše, co dělám, mě baví," řekl už před časem Svěrák, který kredit, jenž ho u lidí vynesl až k nápadu posadit si ho na Hrad jako prezidenta, získal i nadací Paraple a dalšími aktivitami, o nichž sám říká: "Jen jsem byl vychovaný k tomu, abych byl v životě užitečný." Na Hrad ale Zdeněk Svěrák nepatří, stejně jako před školní tabuli. I tam by ho byla jednoduše škoda.