"Diváci se tříbí a kultivují, už to není jako dřív, kdy se nejprve hrnuli na předpremiéry distribučních titulů za snížené vstupné, a pak teprve na další filmy. Zájem publika skutečně vyjadřuje onu cestu kolem světa, jíž chce Febiofest být," řekl Fenič a dodal, že festival jako tradičně láká i národnostní menšiny a cizince žijící v Praze.

Neděle patřila na Febiofestu slovenskému filmu, zejména herečce Emílii Vášáryové v sekci Kino osobností. Festival uvedl čtyři její filmy - Náměstí svaté Alžběty, Balada o sedmi oběšených, Měděná věž a Horem pádem. Herečka, která nedávno dokončila další film s režisérem Janem Hřebejkem, Krásku v nesnázích, a v Národním divadle v Praze zkouší hru Josef a Marie, na setkání s novináři řekla: "Pro mě žádné rozdělení Československa neplatí. Od té doby, co jsme byli rozděleni, jsem tu dokonce víc než předtím. Je pravda, že slovenští herci měli vždycky štěstí, že si jich všímali čeští režiséři," řekla Vášáryová, která se v českém filmu objevuje od šedesátých let minulého století, kdy zazářila především ve filmech Až přijde kocour a Lidé z maringotek.

O víkendu byl jedním z hostů Febiofestu také japonský režisér Rjúiči Hiroki, který na přelomu 70. a 80. let natáčel lehké porno, takzvané pinku filmy. Ve své dnešní tvorbě se zabývá spíš ženským emocionálním světem, často zpracovává předlohy ženských autorek. "Pinku filmy jsou typicky japonským žánrem a dodnes se promítají ve speciálních kinech. Jsou umělečtější než tvrdé porno, není to drsná podívaná. Mají nízký rozpočet, točí se tři až pět dnů, trvají něco přes hodinu a obsahují zpravidla tři erotické scény," zavzpomínal na své začátky Hiroki.