Sudka lze označit za příslušníka české "ztracené generace". Vyrostl na konci dlouhého, klidného 19. století a o své iluze a pravou paži přišel za první světové války. Na rozdíl od svých podobně postižených vrstevníků však na život nerezignoval. Měl totiž svou velkou vášeň, ke které se mohl vrátit - fotografii.

Mezi jeho přátele v té době patřili vynikající umělci, například avantgardní fotograf Jaromír Funke či malíři Emil Filla a František Tichý. Podobnými osobnostmi se však obklopoval i po druhé světové válce - pravidelně se stýkal například s básníkem Jaroslavem Seifertem či malířem Janem Zrzavým.

Samotář a perfekcionista stojící v ústraní

Přes rozmanitost námětů čiší ze všech Sudkových snímků především zaujetí pro světlo ve všech jeho prchavých podobách. Hra slunečních paprsků a stínů společně s typickou patinou jeho černobílých fotografií vytváří v divákovi často dojem, že se nedívá na fotografii, ale na záhadný a tajemný obraz, který skutečnost spíše zastírá, než aby ji odhaloval.

Úzkostlivě promýšlel kompozice, pokud nebyl spokojený s výsledkem, vracel se stále na stejná místa a záběry mnohokrát opakoval. V momentě, kdy cítil, že nastal pro snímek ten správný moment, říkal, že slyší jak "hudba hraje".

Sudek si dokázal uchovat odstup od politických režimů, které se za jeho života vystřídaly, stejně tak dokázal udržet svoji tvorbu mimo umělecké směry a doktríny. Nikdy se výrazně nedral do popředí a většinou se zabýval pouze tím, co ho zajímalo.

Fotograf bez paže vytvořil na 20 tisíc pozitivů

Narodil se v Kolíně 17. března 1896. Na své dětství vzpomínal rád i přesto, že jeho otec záhy zemřel a rodina žila ve skromných poměrech. Blízký vztah měl k sestře Boženě, která mu i v dospělém věku pomáhala s domácností. Před válkou pracoval jako knihař v Nymburce, v jednadvaceti letech jej na italském bojišti zasáhla granátová střepina do pravé paže, která mu byla později amputována.

V roce 1924 Sudek absolvoval dvouleté studium na Státní grafické škole v Praze a stál u zrodu České fotografické společnosti, se kterou poté léta vystavoval. Svoji první samostatnou výstavu měl Josef Sudek v roce 1932, osobitý umělecký styl si vytvořil během 40. let.

Josef Sudek zemřel 15. září 1976 ve věku 80 let v Praze. Jeho pozůstalost spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum, které od roku 1995 provozuje Galerii Josefa Sudka v jeho posledním bydlišti na Hradčanech - v domě U Kamenného sloupu neboli U Slunce a Luny v Úvoze 24. Jako výstavní prostor slouží i replika Sudkova ateliéru na Újezdě, která byla postavena v roce 2000.